Chceme uspět co nejlépe! Zcela jasný vzkaz poslali výběrem posil pro rozhodující část letošní extraligové sezony svým konkurentům havlíčkobrodští softbalisté. Do pražského Spectra, které se mezi top šest týmů letos nedostalo, si vedení Hrochů sáhlo pro největší opory – Davida Mertla a Tomáše Kleina.
Prvně jmenovaný byl až do loňska kapitánem české reprezentace a druhý po něm nyní pomyslné žezlo přebral.
„Já se s reprezentací loni rozloučil proto, že jsme čekali narození dcerky,“ odhalil důvod svého konce v národním týmu sedmatřicetiletý Mertl. „Teď už u mě prostě jednoznačně vítězí rodina,“ dodal.
Nicméně v nejbližší době toho času na své nejbližší zase ubude, protože jste kývl na nabídku Havlíčkova Brodu pro nadstavbovou část...
To je pravda, ale ono to zase nebude tak hrozné. Jestli jedu na zápas v Praze na Černý Most půl hodiny, nebo do Brodu hodinu a půl, to je skoro jedno.
Jinými slovy na tréninky s Hrochy do Hippos arény jezdit nebudete?
Ne, dohoda je taková, že se s Tomášem Kleinem budeme připravovat v Praze individuálně se Spectrem. Jedná se pouze o hostování do konce sezony, takže to ničemu nevadí.
Předpokládám, že hlavním důvodem toho, proč jste kývl na nabídku Brodu, je možnost bojovat o titul. Nebo snad ne?
Samozřejmě, že je vždycky příjemnější zahrát si lepší zápasy play off. A když taková šance přišla, tak jsme ji využili.
Nemáte strach, že se vaším odchodem může dostat Spectrum do potíží? Přece jen bude hrát ve spodní skupině o záchranu...
To je pravda, ale je poměrně vysoko, v podstatě není, o co hrát. Ale kdyby náhodou vznikly nějaké potíže, tak jsme domluveni, že se vrátíme. Rozhodně nechceme, aby Spectrum spadlo.
Měl o vaše služby zájem ještě někdo jiný?
Já žádnou jinou nabídku nezaregistroval, takže jiná volba nebyla.
Konkrétně vy Havlíčkův Brod velmi dobře znáte především z reprezentačních akcí. Hrálo třeba i tohle nějakou roli ve vašem rozhodování?
Hlavně jsem se chtěl vrátit ke spolupráci s nadhazovačem Michalem Holobrádkem. Po základní části skončil Brod na nějakém čtvrtém pátém místě, tak jsme mu chtěli pomoct. Je to výzva.
Nadstavba ale ještě nezačala a vy už máte za Hrochy odehrané dva zápasy. I když původně váš start v soubojích s Tempem svaz zamítl a povolil ho až poté, co se Brod odvolal...
To jsou věci, do kterých my nezasahujeme. Prostě jsme jen čekali na instrukce, ty na poslední chvíli přišly, a tak jsme jeli hrát. S klukama jsme stihli prohodit sotva pár slov.
V obou zmiňovaných zápasech slavil Havlíčkův Brod výhru, jaký jste měl z týmu pocit?
Překvapilo mě, že úroveň, na které se softbal v Brodě dělá, je na Českou republiku nadstandardní. Rozhodně týmu nechybí vůle po vítězství, což jsem třeba u nás ve Spectru trochu postrádal.
Vy jste odmalička vyrůstal v Praze?
Přesně tak, já jsem čistokrevný Pražák.
Tudíž jste měl jako kluk na výběr z celé řady sportů. Proč jste nakonec zvolil právě softbal?
Až do sedmnácti let jsem hrál i fotbal, ale pak už jsem si musel vybrat, protože to začínalo být časově dost náročné. A navíc se čím dál častěji kryly zápasy. Tak jsem dal přednost softbalu.
A nelitoval jste někdy svého rozhodnutí? Mohl z vás být třeba úspěšný fotbalový reprezentant. A co si budeme povídat, jejich platy se pohybují v úplně jiné dimenzi...
Jasně, ale zase je tam mnohem větší konkurence. Navíc, mně se softbal jako hra moc líbil. A nakonec jsem rád, že jsem v amatérském prostředí. Peníze za to nebereme, všechno je založené hlavně na vztazích.
Jinými slovy vám jde především o ryzí radost ze sportu?
Přesně tak, jde o dobré vztahy s kamarády, nic na bázi peněz a podobně. Veškeré naše dovolené padnou na turnaje, soutěže, soustředění a tréninky.
Nicméně fotbal asi sledujete dál. Nebo ne? Mimochodem, který z pražských klubů je vám nejblíž?
Od dětství fandím Spartě. Vedl mě k tomu brácha. A jinak fotbal samozřejmě sleduju.
A co jiné sporty?
Chodím hrát florbal a v zimě hokej. A samozřejmě sleduju americký baseball.
Říkal jste, že softbal je ryze amatérský sport, takže určitě chodíte do zaměstnání. Čím se živíte a jak jde vaše práce skloubit s extraligovým softbalem?
Pracuji v IT segmentu jako obchoďák. Samozřejmě je složitější to někdy skloubit, ale hraje se většinou o víkendu, takže to zase až tak nevadí.
Oblast informačních technologií vás vždycky zajímala?
Konkrétně v mém případě nejde až tak primárně o IT, mě baví celkově obchod, komunikace s lidmi. Každopádně k IT mám blízko od mládí.
Kolegové předpokládám vědí o vašich sportovních aktivitách, chodí fandit?
Jasně, skoro polovina firmy se byla podívat loni i na mistrovství světa, které se hrálo u nás. Podporují mě, softbal je zajímá. A samozřejmě také vědí, že u reprezentace jsem už skončil.
Vážně vás už nikdo nezlomí k návratu?
Ne! Už jsem byl v reprezentaci dvacet let, obětoval tomu veškerý soukromý život a je tudíž načase se posunout. Navíc tělo už se hlásí o pauzu. (směje se) Celkově cítím, že se blíží konec mé kariéry. To byl taky důvod mého přesunu do Brodu, protože bych si ještě chtěl zahrát v zápasech o něco.
Budete odcházet do softbalového důchodu spokojený? Splnily se vám všechny sportovní sny?
Myslím, že jo. Až na nějaký úspěch na mistrovství světa, byť minimálně ve dvou případech jsme na něj měli. Ale my jsme malá země a konkurence je obrovská. Každopádně i na to, jak jsme malá země, jsme toho dokázali hodně. A já věřím, že mladí, kteří přijdou po nás, udělají díru i do světa.
