Teď se jeho pozornost upíná na mistrovství Evropy, které Češi v Dánsku zahájí už v neděli duelem proti Rakousku. "Poslední týden před šampionátem jsem byl nervózní vždycky, to se nemění," říká Kubeš. "A jestli bude můj poslední? To je život. Teď se hlavně těším, mám z naší práce dobrý pocit."
Velkou mírou k tomu přispívá i on sám. Kubeš jako ústřední postava defenzivy režíruje obrannou hru Česka. Ta by měla být základem, i v minulých letech to u házenkářů vždycky platilo.
"V defenzivě se toho moc nemění, i když je teď náš tým trochu mladší, než býval," říká Kubeš. "Nejvíc jsme investovali do útoku, slibujeme si od toho, že budeme efektivnější, dáme víc gólů. Pilujeme věci, co chceme hrát."
Euro házenkářůEvropský šampionát začíná v Dánsku v neděli, Češi skupinu zahájí duelem s Rakouskem. Dále je čeká Makedonie a domácí tým, dál postoupí nejlepší tři. |
Dvoumetrový Kubeš se do reprezentace vrátil po půlroce: podzimní akci totiž vynechal kvůli studiu trenérské licence. Do role kouče jej to táhne, o tom není sporu. I spoluhráči jej oceňují za to, jak jim dokáže předávat své bohaté zkušenosti - Kubeš je mimo jiné vítězem Ligy mistrů, trofej dobyl předloni po boku Filipa Jíchy v dresu Kielu.
Jeho budoucí dráha se začíná rýsovat; už proto, že mu v bundesligovém Melsungenu v létě končí smlouva. "Řekli mi, že už mé služby nepotřebují. Jsem volný pro veškerá angažmá," popisuje dlouholetá reprezentační opora. "Uvidíme, jestli budu hrát, či trénovat. Zatím nemám nic."
V německém Kielu, jenž platí za nejlepší na světě, jeho kariéra na lavičce málem začala. Islandský kouč Alfred Gislason v létě 2012 hledal asistenta a Kubeš byl připraven ze dne na den ukončit hráčskou kariéru. "Ale nedohodli jsme se na podmínkách," vzpomíná. "Bylo by krásné se od něj učit, ale nelituju. Poznal jsem jiný klub, získal jiné zkušenosti. Nedá se."
Pak přestoupil do (nad)průměrného Melsungenu. Dál je platný v nejtěžší klubové soutěži planety a sbírá poznatky, jež by chtěl předávat: "Od každého trenéra jsem si něco vzal, ale nebudu ničí kopie. Chtěl bych to dělat po svém."
Kubeš je na hřišti agresivní, buldočí typ, mimo něj je však přemýšlivý, váží slova. "Nikde není psáno, že ze mně bude dobrý trenér, ale chci to zkusit vlastním způsobem," nastiňuje. Jaký bude? Přísný. Náročný. Detailista.
"Hrozně věřím v to, že fyzická připravenost hráčů je a bude v házené klíčová. Chci, aby moji hráči byli velcí, silní, rychlí. Aby měli málo zranění. Na tom chci způsob tréninku založit," říká. "Tak jako je to v USA třeba v americkém fotbalu, v basketbalu. Házená se od těchto vyvinutějších sportů může hodně naučit, i když se jim fyzičností malinko přibližuje. Odtud jsem si vzal velkou část idejí."
O studiu trenéřiny říká: "Prošel jsem toho tolik, že třeba ohledně taktiky a dění na hřišti mi toho ani lektoři mnoho dát nemůžou." Zato uznává, že je úplným nováčkem v organizaci, plánování tréninku: "S tím jsem se nikdy nesetkal."
A další cíle? "Jsem ze staré školy. Moc nevěřím na roli psychologa - hráči, co se umí vyrovnat s tlakem, prostě budou úspěšní," líčí. "Třeba svůj názor změním. Ale teď bych k trénování chtěl přistupovat hlavně z lidské stránky. Ukočírovat mužstvo plné osobností podle mě není práce pro psychologa, ale pro člověka jako takového."
Možná se tak v hlavě jednoho z nejúspěšnějších českých házenkářů posledních let rodí plány, jak sbírat pochvaly i v roli mimo hřiště. Teď se však plně soustředí na blížící se velký reprezentační úkol: uspět na Euru.
A šance je, ve skupině sice Češi mají domácí Dány, ale také hratelné Rakušany a Makedonce. "Nikoho nesmíme podcenit," varuje Kubeš. Ovšem týmu věří. "Cílem tréninků je soustředit se na to, abychom individuální činnosti prováděli precizněji než dřív. Doufáme, že tady vznikne největší rozdíl."
Pokud ano, může i on zažít povedenou velkou akci. Třeba svou poslední.
