Čtyřiadvacetiletý hráč se v národním týmu pohybuje už pět let, od juniorského mistrovství Evropy, které Italům přineslo bronz. K němu Hackett před dvěma lety "přihodil" i svou premiérovou účast na seniorském Eurobasketu.
Ale jak už jméno napovídá, Daniel Hackett je po celý svůj dosavadní život rozkročený mezi dva kontinenty - maminku Evropu a tatínka Ameriku.
Je totiž potomkem Rudyho Hacketta, dvoumetrového křídelníka, který v 70. letech působil v dnes neexistující profisoutěži ABA a krátce i v NBA a který se následně vydal popularizovat basketbal na jih Evropy. Z jeho "kolonizačních výbojů" vzešel i syn Daniel, rodák z Forlimpopoli.
Výuční basketbalový list získal Hackett junior v Kalifornii, na střední škole v Bellfloweru a ve vysokoškolském týmu University of Southern California (to je ten, který je v rámci NCAA na kordy se "Zídkovou" UCLA).
V draftu do NBA se však Daniel neprosadil, a tak rád využil zájmu druhé ze svých vlastí. Získal pevné místo v národním týmu. A během posledních tří let prošel týmy Benettonu Treviso a Scavolini Pesaro, nejnověji zamířil do euroligového Montepaschi Siena.
Slibně se rozvíjející, ale zatím nijak zářná kariéra. A přesto se Daniel Hackett stal v Itálii slavným. Moc přátel si tím však nezískal.
Hackettova hvězdná hodinka
Když jej před rokem oslovil redaktor Gazzetty dello Sport coby odborníka na americký basketbal s otázkou, co říká na možnost, že hvězdný Kobe Bryant přijme nabídku Virtusu Boloňa, Daniel se ochotně rozpovídal.
"To asi není dobrý nápad." řekl. "A nemyslí, že se to stane. Jediný způsob, jak zastavit takového hráče, je tvrdě ho faulovat. I on to ví. Já mám v zápase k dispozici pět faulů a buďte si jistí, že bych na něj použil pět nejtvrdších faulů, které jsem kdy udělal," přiznal bezelstně.
A ještě dodal: "Doufám, že se Kobe nesníží k něčemu podobnému, jako hrát tu kvůli penězům a reklamě. Pro mě by to bylo ohromné zklamání, kdyby se to stalo. Ztratil by můj respekt. Je to moc velký hráč na to, aby si špinil ruce v téhle lize."
No neukřižovali byste ho, kdyby jste šéfovali Serii A anebo klubu z Boloně? Kritika samozřejmě přišla. "Ještě štěstí, že většina italských hráčů neuvažuje jako Hackett," odplivl si boss Virtusu Claudio Sabatini. Bryanta však, jak známo, do Itálie stejně nedostal.
Nyní, několik měsíců po miniaférce snad už Hackett černou ovcí italského basketbalu není. Teď může vytáhlý rozehrávač pro jeho slávu pracovat tím nejpřirozenějším způsobem. Na hřišti, v reprezentačním dresu.
