Někomu se však nechce platit ani halíř navíc. Monte Carlo není oblíbenou adresou tenistů a automobilových závodníků pro nádherné pláže a slunné počasí, ale proto, že je tam daňový ráj. Tenisté tam zdaňují příjmy, které měli na francouzském území, odjinud ne.
Borisi Beckerovi se svého času krásně vyplatilo pronajímat si v Monte Carlu luxusní apartmá za víc než půl milionu korun měsíčně: rentu uhradil ze svého jednodenního výdělku z reklamní smlouvy s firmou Lotto a vesele šetřil na daních.
To, kde kdo žije, je při placení daní klíčové. V každém státě je jejich výše jiná.
"Když se sejde reprezentace, občas padne slovo o tom, že má někdo s daněmi smůlu a jiný štěstí," říká další fotbalista Radek Bejbl.
Právě Bejbl může mít největší zlost: hraje za Lens ve Francii, kde jsou vůbec nejvyšší daně z fotbalově vyspělých zemí. Záložník kvůli tomu přichází o téměř 60 procent svého výdělku, zatímco například Patrik Berger v anglickém Liverpoolu o necelých čtyřicet. "Proto také francouzské kluby jen obtížně získávají velké zahraniční hvězdy," konstatuje Jacques Messeca z poradenské firmy Arthur Andersen ve studii, která srovnává daňové zatížení fotbalistů působících v prestižních evropských ligách.
Z podobného důvodu mají v zámořské NHL někteří hokejisté vztek, když je klub z Ameriky vymění do Kanady. Ve Spojených státech jim daně seberou asi 40 procent platu, v Kanadě 53.
Rozdíl je i v jednotlivých státech Ameriky. "Nejlepší je to u nás," hlásí Slavomír Lener, asistent kouče Floridy. "Na Floridu jezdí spousta lidí na rekreaci, proto je bohatá a jsou tam nízké daně." Pokud tedy bere tamější hvězda Pavel Bure roční gáži 8 milionů dolarů a Jaromír Jágr v Pittsburghu 10, do ruky se jim dostane přibližně stejná suma peněz.
Aby se hráči vyhnuli složitým daňovým kalkulacím, sjednají si často ve smlouvě čistou výši platu. Nebo se jim o papírování stará klub. "Na konci roku pouze daňovému poradci ukážu, kolik jsem dostal, on si to opíše a je po starostech. Daním zvlášť akorát příjmy z reklamy," říká Patrik Berger, fotbalista Liverpoolu.
Daňoví poradci jsou pro sportovce důležití. Čeští fotbalisté hrající v cizině je mají i v
tuzemsku. Odborníci se jim starají o zdanění zisků v Česku, třeba odměn za start v národním týmu. Upozorňují je na termíny, kdy mají co platit. "Už se ale stalo, že někdo termín prošvihl a pak se rozčiloval za penále," prozrazuje Bejbl.
Odměnu od federace UEFA za senzační stříbro na mistrovství Evropy 1996 danili tehdy fotbalisté až v Česku a měli s tím oplétačky. Britští úředníci se po čase ozvali: Čekáme na daně, pánové. Hráči se odvolali, bránili se, že platili doma. "A jak to dopadlo?" krčí rameny Bejbl. "Vlastně nevím: mně už dlouho žádná upomínka z Anglie nepřišla, ale někteří kluci ještě nedávno říkali, že po nich odtud pořád něco chtějí."
Kolik platí fotbalisté na daních
země |
čistý měsíční příjem |
hrubý měsíční příjem |
daň v % |
Anglie |
1 350 000 |
2 214 000 |
39,1 |
Itálie |
1 350 000 |
2 475 000 |
45,5 |
Španělsko |
1 350 000 |
2 529 000 |
46,6 |
Německo |
1 350 000 |
2 682 900 |
49,7 |
Francie |
1 350 000 |
3 159 900 |
57,3 |
Česko |
1 350 000 |
2 260 800 |
40,3 |
Poznámka: částky jsou uvedeny v korunách, čistý příjem se rovná 75 000 markám měsíčně. Modelový příklad: hráč je ženatý a má jedno dítě.
Zdroj: firma Arthur Andersen