"Do devadesáti let se mi dařilo výborně, nebolelo mě vůbec nic. Ale jak devadesátka udeřila, tak to začalo. Hned po čtrnácti dnech od narozenin mě kousla kočka," smála se Zátopková. "Pak se začaly nabalovat další věci, ale na to špatné vzpomínat nechci. Jsem ráda, že jsem se ve zdraví dožila té devadesátky, to se přece povede málokomu."
Minulou středu si Zátopková do běžeckého centra Running Mall na Letné přišla prohlédnout místnost, která nese jméno její a jejího manžela Emila – nejlepšího českého sportovce 20. století. A hned ji upoutaly unikátní fotografie na stěnách.
Když je vidíte, co se vám vybavuje?
Poznám je všechny. Tady na té (ukazuje) má Emil číslo 903, takže to musí být z Helsinek. Tamhle zase vidím jednu z dovolené ve Švédsku, kde je s Emilem vyfocený Gunder Hägg. Ten jako první zaběhl pět kilometrů pod čtrnáct minut, už v roce 1942. Prý na to trénoval v lesích, protože jeho tatínek byl dřevorubec. Emil pak jeho rekord překonal a Gunder ho moc uznával. Když slavil sedmdesáté narozeniny, pozval nás k sobě do Švédska, kde vznikla tahle fotka. Jinak koukám, že tu jsou fotografie z těch větších závodů.
Zajdete se ještě teď občas na nějaký závod podívat?
To ano. Každý rok startuju Seniorskou míli. Tam pravidelně vyhrává pan doktor Pirk, je výborný! Proto mě překvapilo, že letos nedorazil, sháněla jsem se po něm.
Vaše jméno je hodně spojené i s Pražským mezinárodním maratonem. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste spolu s manželem a Carlem Capalbem závod začali organizovat?
Strašně ráda. Capalbo je typický Ital - hodně emocionální, takže pro tu věc měl obrovské nadšení. A už po druhém třetím ročníku se ukázalo, že se maraton ujal. Přitom na začátku jsem si říkala, že to možná děláme špatně, že to tak dobře neumíme... A najednou je z toho tak nádherný podnik, který k městu neodmyslitelně patří. Lidi si už na maraton zvykli, je to tradiční akce. Trasa se časem vyčábřila, jak říkáme my na Moravě. Běží se po krásných historických místech, což je ideální pro fotografy.
Příští rok už závod oslaví dvacet let...
Aha, to je vlastně pravda! Tak to by se mělo oslavit, ne? Chtělo by to bouchnout šampaňské.
Oslav si letos hodně užili i čeští atleti. Co jste na jejich úspěchy říkala?
Je to perfektní, jsem moc ráda. Zdá se mi, že vždycky přijde taková vlna: dlouho nic, a najednou se odněkud vykutají obrovské talenty. Sledovala jsem samozřejmě úspěchy Zuzany Hejnové, pochopitelně i oštěpaře Víťu Veselého, se kterým mě pojí stejná disciplína i původ na Jižní Moravě. A teď jsem hodně zvědavá na Báru Špotákovou. Mezi námi ženami se říká, že po porodu jdou výkony ještě nahoru. Tak doufejme, že Bára ještě vylepší svěťák. Ale při těch úspěších je důležité pořád pokračovat v propagaci atletiky, pracovat na ní, aby sportovalo víc mladých.
Máte pocit, že mladší lidé se sportu věnují čím dál méně?
Kdo se v propagaci nepustí do boje, má smůlu. Dneska mají mladí obrovské množství jiných zájmů, počítače a tak dál. Současný životní styl vede k tomu, že za chvíli budeme skoro všichni tlustí a nemehla! To není možné, musí se pracovat na tom, aby k bystré hlavě patřilo také pěkné tělo. Sezením v pohodlném křesle ještě nikdo nezkrásněl.
Pozorujete, že se už situace trochu mění k lepšímu?
V poslední době trochu ano. Sport začíná zase patřit ke společenským povinnostem, každý mladý člověk by to tak měl brát. Bydlím hned u Stromovky a tam dobře vidím, že běhá víc a víc lidí. Věřím, že časem budou ještě přibývat, vždyť k běhání toho moc nepotřebujete - stačí dobré boty.
Hodně sportovních akcí zaštiťuje právě vaše nebo Emilovo jméno. Máte o tom všem přehled?
Hlídám hlavně to, jak si vedou školy, které jsou po nás pojmenované. Máme třeba sportovní gymnázium v Ostravě, s nimi jsem v kontaktu. Pak existuje základní škola Emila Zátopka v Kopřivnici. Tam probíhá i půlmaraton Kopřivnice-Rožnov, běh rodným krajem Emila Zátopka. Je to tam prima, vždycky přijede i spousta lidí z klubu olympioniků. Předáváme ceny, poblahopřejeme... Jenom už neběháme (smích).
Po vašem manželovi dokonce nedávno pojmenovali i lokomotivu.
To je pravda. Vymysleli nějakou novou moderní lokomotivu a žádali mě, jestli se může jmenovat Emil Zátopek. Říkala jsem, že beze všeho, ale jen pokud se někde cestou nerozpadne. Emilovi se stejně říkalo Česká lokomotiva... Vymyslel to jeden francouzský novinář: namaloval Emila jako lokomotivu a jeho soupeře jako vagony za ním.
