Olympijská vítězka z Helsinek v hodu oštěpem (rok 1952) přijela do Golčova Jeníkova pogratulovat Kratochvílové k 30. výročí rekordu na osmistovce. Tento rekord z Mnichova v čase 1:53,28 je dosud nepřekonaný.
Když se řekne Jarmila Kratochvílová, co vám vyvstane v mysli?
Já ji soudím jako atletku, která něco v životě zažila. Na takové výkony je potřeba pořádně trénovat, ale nejen trénovat, zároveň být sportu oddaný. A věnovat tomu spoustu času. To jsem teď ale řekla špatně...
Co jste tedy chtěla říct?
Že to vlastně není oběť, když se k tomu člověk odhodlá. Tak aby to tak nevyznělo. Protože já jsem to řekla jen tak obrazně.
To nevyznělo. Povídejte dál.
No chtěla jsem dodat, že si myslím, že každý, kdo chce tu činnost dělat, tak ji buď dělá, nebo ne. To je vůle sportovce, že se na ten sport dá a že se snaží dosahovat nejvyšších výkonů.
To je jediné, co se vám líbilo na Kratochvílové?
Ještě jedna věc. A to je to, co se mi vždycky líbilo i na Emilovi (Zátopkovi), že Jarmila byla ke sportu vždy naprosto oddaná jako on a že nic jiného pro ni v určitém životním období neexistovalo.
Čili rekord drží třicet let zcela po zásluze?
Samo sebou. Jarmila si to zaslouží, že ten rekord tak dlouho trvá, protože byla opravdu fuška, aby se k tomu dopracovala.
Sice jste starší než ona, ale máte nějakou společnou historku?
Já jsem se s Jarmilou nestýkala moc často - i proto, že jsem vrhačka, zatímco ona trénovala s běžci. Takže jsme se v tomto ohledu dost míjely. Akorát jsme se jednou potkaly na soustředění v Nymburku a to jsem mohla vidět, jak Jarmila, a teď pardon, že to tak řeknu...
Dana ZátopkováBývalá atletka, jež se narodila 19. září 1922 ve Fryštátě u Karviné - dnešní Karviná. |
Neomlouvejte se.
Dobře, tak tedy že to doslova šrotovala na dráze čtvrtky, což je pro mě strašná trať. A ona jich šla tehdy bůhví kolik za sebou. To jsem si tenkrát říkala, že to je úplně na mrtvici. Ale Emil taky běhal v tréninku čtvrtky, takže jsem na to byla zvyklá... Já jsem to úsilí dovedla posoudit, protože pro mě zaběhnout čtvrtku třeba pod sedmdesát, to bylo na pokraji mých sil.
A povedlo se vám to tedy někdy?
Jednou. A když jsem viděla, že to někdo zaběhne několikrát, tak to skutečně dovedu ocenit.
V tom, že to je těžko překonatelné, jste ji obdivovala?
Ano, zasluhuje si obdiv, za tu její práci a úsilí na trati osm set metrů... To opravdu klobouk dolů.
Vy sama jste získala jako oštěpařka zlato na OH v Helsinkách v roce 1952. Teď zas promiňte vy mně, to už je vousatá historie. Jak na to vzpomínáte?
No mám z toho radost do dneška. Protože když člověk něco dělá a ono se mu povede dostat se úplně na špici, za to musí být člověk vděčný, že se to povede.
Dostat se tak vysoko, to bylo hlavně o tréninku?
Když se člověk chce probojovat do předních řad, tak to není tak jednoduché. Je k tomu potřeba být trochu talent, mít ten sport rád, být schopný pro to obětovat nějaký čas, přemýšlení...
A vy jste taková byla?
Myslím si, že jo. I Jarmilu jsem tak vždycky viděla.
Minulý rok na OH v Londýně získala svoji druhou zlatou medaili oštěpařka Barbora Špotáková. Takže vás už předehnala.
Víte, teď je to úplně jiné, než se to dělalo před padesáti lety. Za tu dobu se sport hodně změnil.
V čem třeba?
Používá se jiné nářadí, rozběhový podklad, celkově jsou jiné podmínky... To se takhle nemůže hodnotit. Takové věci jsou potřeba porovnávat s časem.
Výkony jsou horší v minulosti. Bylo obtížnější házet?
To bych neřekla. Z mého pohledu bylo třeba těžší běhat štreky než házet oštěpem.
Mluvila jste o tom, že se atletika hodně posunula, na druhou stranu sport teď ovlivňují dopingové aféry. Jak moc to škodí?
Podívejte se, ti noví staví vždycky na tom starém. A my jsme něco dělali, teď jsou potřeba další, kteří ty výkony zvýší. Samozřejmě zvyšují tréninkovou náplň, kvalitu atd. Ale je fakt, že všechno má svou vzestupnou tendenci a nakonec i ta atletika a rekordy.
Dobře, ale to jste mi trochu odskočila od tématu. Vraťme se ještě k tomu dopingu.
Že to škodí... To bych ani neřekla, že škodí, ale je to nesprávné, protože tím si dávají lepší podmínky "jiní" lidi. Ne poctiví.
Ale kdo jsou ti poctiví?
To jsou ti, u kterých hraje hlavní roli talent, píle a podmínky.
Jenže i u těch bylo prokázáno, že používají nedovolené látky.
Ano. Pokud někdo k tomu, co jsem jmenovala, bere něco zakázaného, tak to není správné... Zkrátka tak, jak třeba ve světě nezůstává nic trčet na jednom místě, tak i ve sportu vidíte, jak se všechno posouvá. Třeba porovnejte, jak jsem házela já a jak hází Bára (Špotáková).
Špotáková má v současnosti rekord přibližně o patnáct až dvacet metrů delší.
A to je právě to, co jsem před chvílí říkala. Že se to nedá srovnávat, protože v tomhle musíte porovnávat s časem.
Každopádně není vám smutno z toho, že se teď těch afér provalilo na veřejnost nejen v atletice najednou nějak mnoho?
Jsme různí. Mezi zvířaty jsou dravci a mezi lidmi jsou taky dravci, kteří využijí zcela určité situace nebo možnosti, aby si třeba něco přibrali a aby si mohli urvat z toho namazaného krajíce víc... A tohle všechno je samozřejmě kvůli penězům.
