„Pořád jsem z toho vykulený,“ přiznal atlet pražského Olympu po návratu do rodných Staroviček u Hustopečí.
Nyní už vlastní oba české rekordy v kategorii do 23 let. Zatímco v březnu v 02 areně zmíněným pokusem 810 o dva centimetry překonal halový výkon Roberta Změlíka z roku 1991, nyní o čtyři centimetry vymazal rekord Romana Orlíka z roku 1994. „Jenom si nejsem jistý, jestli mi tohle uznají, když šlo o exhibici,“ zapochyboval svěřenec trenére Josefa Karase.
„Uznají, protože v Innsbrucku se skákalo v naprosto regulérním sektoru,“ uklidnil jej šéftrenér reprezentace Tomáš Dvořák a hned vysvětlil, proč se do tabulek nepočítají například výkony z Pražské tyčky. „Protože na Václavském náměstí se skáče z kopce,“ dodal. „Tak to je paráda,“ potěšilo dvaadvacetiletého dálkaře.
Dlouhodobé tabulky825 - Milan Mikuláš (Praha, 1988) |
V pražské O2 areně jste si po stříbrném skoku přál, aby vám to létalo daleko i v budoucnu. Takhle jste si to představoval?
Nepochybně. Soutěž v Innsbrucku mi vyšla parádně - skákalo nás pět, já postupně skočil 804, 807 a nakonec 815 centimetrů, vyhrál bych i druhým pokusem.
Víte, že jste nyní osmý v českých historických tabulkách?
Fakt? Tak to je prima, ještě jsem neměl čas mrknout do tabulek. Po sobotní soutěži mě trenér přivezl domů do Staroviček ve čtyři ráno, celou neděli jsem prospal a v pondělí dopoledne zajel do Brna na trénink. Ale že jsem ve společnosti Leitnera, Gombaly a dalších, to mě moc těší.
Podle fotografií na facebooku jste byl po vítězství v Innsbrucku velmi nadšený. Jako kdybyste vyhrál nějakou hodnotnou cenu...?
To ne, říkali, že by mě odměnili jen v případě, kdybych překonal rekord jejich exhibice. Ten je 818 centimetrů, takhle zůstalo jen u startovného. Já byl nadšený hlavně proto, že mi ta soutěž vyšla i po patáliích z předchozího víkendu a týdne.
Copak vás potkalo?
Slyšel jste o kontaminované vodě v pražských Dejvicích? Tekla z kohoutku i na ubytovně Olympu ve Stromovce. Předchozí víkend až do pondělka jsem prozvracel a proseděl na záchodě, a skoro až do odjezdu do Rakouska mi bylo špatně. Taky proto jsem ze všech tří skoků pořád vykulený.
Čemu tedy výkon 815 centimetrů přičítáte?
Určitě tréninku. Ale taky tomu, že jsem kvůli té zkažené vodě zhubnul o dobrých pět kilo, takže jsem lehčí! (směje se)
Skočil jste osm metrů v hale i venku - cítíte, že tomu ještě něco schází?
To dobře vím, chci to skočit i na stadionu, a rád bych u osmičky zůstal stabilně. Už ve čtvrtek mám závodit v rakouském St. Pöltenu, další mítinky jsou v jednání.
Následky použití kontaminované vody vás už netrápí?
Ještě moc nejím, cítím se oslabený. V Innsbrucku to určitě nebylo ideální.
A přesto jste odvedl výbornou práci. Kam až doletíte, až se úplně zotavíte?
Třeba to bude ještě lepší. Ale mně by stačilo, kdybych tenhle výkon zopakoval na červencovém mistrovství Evropy do 22 let v Talinnu a na srpnovém mistrovství světa v Pekingu.
