"Jistě, že pokaždé myslím na to, že bych chtěl vylepšit svůj rekord, ale k tomu se musí sejít hodně příznivých faktorů. Tento výsledek je mým čtvrtým nejlepším v kariéře, takže s ním rozhodně nespokojený nejsem," komentoval svůj výkon 38letý závodník.
To byla i první myšlenka, která se vám honila hlavou, když jste zjistil, kolikátý jste skončil?
Tak nějak. Do maratonu jsem vybíhal jako čtyřicátý, a v tu chvíli jsem určitě představu, že se posunu o deset příček, bral.
Nezavazovalo vás ani relativně vysoké startovní číslo 16?
Startovní číslo je dané postavením ve světovém žebříčku, svědčí o tom, že jsem schopný opakovaně získat dobrý výsledek na světových závodech. Věděl jsem, že v jednorázovém závodě na tak vysokou příčku dosáhnout nemusím.
Mohl byste ze svého pohledu zhodnotit jednotlivé disciplíny? V plavecké části prý závodníky trápily velké vlny.
Plavalo se o něco pomaleji než loni, ale já jsem měl stejný čas, takže nějaký posun u mě nastal. Bohužel ne tak výrazný, aby to stačilo na kontakt s výbornými plavci, kteří po plavání tvořili vedoucí skupinu, letos asi 30člennou. V plavání jsem se odsoudil k osamělé stíhačce po zbytek závodu.
A jak se vám vedlo na kole?
Na něm jsem zajel asi nejlepší výkon za všechny ty roky, co na Havaj létám. Jenže kvůli tomu, že jsem jel sólo, to na větší průlom dopředu nestačilo. Vylepšit umístění se mi povedlo až v běhu, tam jsem se prokousal víc dopředu.
Sólojízda asi není pro závodníka nic příjemného. Máte nějaký recept, jak se v takovém případě trápit na kole co nejméně?
Nemám, ten neexistuje. Nezbývá než potlačit myšlenky na to, že soupeři vepředu spolupracují a rovnoměrným úsilím zajet co nejlepší průměr a ještě si něco nechat na maraton.
Na Havaji vyhrál už potřetí a letos navíc v traťovém rekordu váš vrstevník Craig Alexander. Jak berete jeho výkon?
Mě to až tak nepřekvapuje. Pokud člověk dodržuje životosprávu a nedělá velké chyby v přípravě, tak si klidně může udržovat vysokou výkonnost. Navíc si myslím, že Alexander ještě zdaleka neřekl poslední slovo. To, že vyhrál potřetí, svědčí o tom, že moc dobře ví, co dělá.
Neříkáte si s jinými závodníky, jak to ten člověk dělá?
Faktorů, co to způsobují, je velké množství. V jeho výsledcích se promítají zkušenosti a psychická odolnost - člověk se v průběhu několikahodinového závodu musí vyrovnávat se spoustou nepříjemných pocitů. Znát je i mnohaletý trénink a umění regenerace. A jistě, může za to i genetická předurčenost.
Můžete se od něj třeba i vy se svými zkušenostmi ještě něco přiučit?
Co se mě týče, tak já se mám pořád co učit v plavání, ale nedostatky v něm už odstraním jen těžko. Předpoklady k tomu, abych byl dobrý plavec, zkrátka nemám. Plavat jsem začínal až v 16 letech a jako samouk. Ani deset let veslování před triatlonem mi do plavání moc nedalo.
Letos jste se na Havaji připravoval i s Tomášem Svobodou, bratrem mistra Evropy vmoderním pětiboji. Jak jste se k sobě dostali?
Bydleli jsem spolu už na jaře na Ironmanu v JAR. Už tam jsme se dohodli na společném bydlení i na Havaji. Tomáš tak mohl využít všech mých znalostí a zkušeností z předešlých Ironmanů na Havaji.
Co ho zajímalo nejvíc?
Nejvíce asi záludnosti trati - vlny a proudy na moři, kde jsou nejhorší nárazy větru na cyklistice, největší horko na běhu...
Ironmana máte za sebou, chystáte se po takové dřině ještě na další závody?
Ještě pojedu 5. listopadu na mistrovství světa v dlouhém triatlonu do Las Vegas a 4. prosince na Ironmana do Austrálie.
A co Havaj? Dnes je vám 38, máte představu, kolikrát na tamějšího Ironmana ještě pojedete?
Těžko říct, kolikrát se mi na něj ještě podaří kvalifikovat, ale motivaci na něj jezdit mám pořád.
