Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Černý: Dělal jsem, co jsem mohl, vyzrát nad Štybarem bylo těžké

STUPNĚ VÍTĚZŮ. Josef Černý (vlevo) společně s vítězným Zdeňkem Štybarem (uprostřed) a třetím Petrem Vakočem. | foto: Jan Brychta

27 2017
Nejen v cíli, ale i později si Josef Černý vyslechl a přečetl spoustu gratulací. Oprávněně, vždyť si na mistrovství republiky v cyklistice po bronzu v časovce dojel právě v závodě s hromadným startem pro stříbrnou medaili.

K gratulacím se ale začaly přidávat i dotazy, zda v poslední fázi krásného klání, v němž se rozhodovalo o českém cyklistickém šampionovi pro letošní rok, nemohl něco udělat jinak. Tak, aby Zdeňka Štybara, svého parťáka a zároveň soupeře z úniku, dokázal porazit.

„Myslím si, že jsem udělal, co jsem mohl,“ odpovídá na to čtyřiadvacetiletý borec, který od letošní sezony obléká dres hradecké stáje Elkov Author, „ono chtít vyzrát nad borcem jeho kvalit, navíc s formou načasovanou na blížící se Tour de France, to není zase tak jednoduché.“

Takže nelitujete toho, jak jste to v závěru, hlavně před posledním stoupáním provedl?
Vůbec ne. Já jsem tempař, musel jsem tak jet a doufat, že ho tím tempem třeba někde urvu. I když po těch více než 180 kilometrech to bylo hodně těžké.

Pod to závěrečné stoupání, v němž vám ujel a získal rozhodující náskok, jste ho ale dovezl vy. Nešlo raději trochu vyčkat a pošetřit síly?
Ale já musel jet své tempo a doufat, že nenastoupí. A nejel jsem v té chvíli úplně nadoraz. Zdeněk byl ale excelentní, neměl jsem nohy na to, abych ho udolal.

V předcházejícím stoupání vám Štybar také nastoupil, ale to jste stačil ještě stáhnout. Bylo to hodně těžké se ho udržet?
V téhle fázi závodu už je těžké skoro všechno, ale já jsem chtěl, ať nastoupí, chtěl jsem, aby se unavil. Věřil jsem si, že jsem schopný ho ještě dotáhnout, a i když se díra udělala, stále to bylo nadohled a on toho za chvíli nechal.

V čele závodu jste se pohyboval hned od začátku, únik silné skupiny začal jen několik kilometrů po startu. Věřil jste, že to může vůbec vyjít?
Před závodem jsme si byli okruh projet a shodli jsme se, že na technických úsecích, které tam jsou, se to dá roztrhat. Tam se ten velký balík natáhne a je dobré být vepředu, protože ne všichni jezdci v něm jsou tak technicky zdatní, aby nehrozila nějaká kolize. Když se tohle v tom druhém kole stalo, najednou byli vepředu všichni favorité, podívali jsme se na sebe a jeli jsme.

Skupina jela delší čas pohromadě, až v závěru jste z ní odjeli právě se Štybarem. Za vámi v ní zůstali dva vaši kolegové z družstva, nezvažovali jste jinou variantu, než v úniku pokračovat?
Ta možnost byla, sám jsem čekal, co kluci a hlavně třeba Roman Kreuziger vymyslí. Jenomže pak jsem dostával zprávy, že se za námi moc nejde, tak to bylo jasné.

Po příchodu do Hradce jste hned na úvod české sezony vyhrál závod v Hlohovci, teď sbíráte většinou druhá místa. Spokojenost?
Určitě, než jsem do Hradce přišel, byl jsem o padesát procent horší. A ty výsledky beru, prvenství třeba ještě přijdou.

Proč jste se podle vás po návratu do Čech zlepšil?
Vyhovuje mi trénovat s Otou Fialou, dokáže nás dostat do dobrých otáček.

Takže nelitujete, že jste šel vlastně o stupínek níž, protože polský CCC Polsat Polkowice je ve vyšší kategorii cyklistických stájí?
Vůbec ne. V Polsku jsem byl čtyři roky a už jsem moc nevěděl, jak na to nahlížet. V tréninku nás nikdo nevedl, v závodech se koukalo u jednotlivců spíš na výsledky a já patřím spíš k tomu, abych jako domestik pomáhal. Tady se jezdí jinak a všechno se otočilo, jsem za to rád.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze