Vitální chlapík v šedivé bundě organizátorů řve „Strade bloccate, strade bloccate“. Týmové autobusy přijíždějí ke startu čtvrteční 18. etapy k luganskému jezeru z obou stran silnice, blokují se navzájem a regulovčíci nevědí, co dřív.
Opodál, u již zaparkovaného busu stáje Tinkoff-Saxo, naopak panuje až neskutečná pohoda.
Sergio Paulinho vykoukne ze dveří a hned vyběhne k manželce a malému synkovi. Mick Rogers tu má všechny tři dcerky. „Tak co škola?“ vyzvídá u nejstarší. Té vzápětí majitel týmu Oleg Tiňkov ukazuje, do jakých končin že se to táta dnes vydá.
Také Alberto Contador jako by byl výjimečně dobře naladěn. V Luganu tři roky bydlí, tady má přátele a část rodiny. „Uprostřed třetího týdne už na Grand Tour postrádáte lidi, které máte rádi,“ říká a čerpá z nich energii na zbylé bitvy.
Ne, nenahovoří toho moc.
„Navenek možná působí uzavřeně,“ přitaká jeho kolega Roman Kreuziger. „Ale uvnitř týmu je naprosto otevřený a příjemný. Ví, že lidem kolem sebe může věřit.“
Jízda biblických rozměrů
Contador už překonal na Giru bolest ramene, následky pádů i dravé útoky týmu Astana. Jaký vlastně je? Fanoušek Realu Madrid, chovatel ptáků – a muž, kterého snad nic nerozhází.
„Když si nasadí číslo, chce pokaždé vyhrát,“ povídá Kreuziger. „I když předloni neměl na Tour nejlepší formu, pořád do poslední chvíle věřil, že to dokáže zlomit. Ale tady tu formu má. Také proto je čím dál klidnější a rozvážnější.“
Úterní královská etapa byla názorným důkazem.
Před stoupáním na Mortirolo měl v ní defekt, stáje Kaťuša a Astana okamžitě reagovaly a roztrhly pole. Byť jejich šéfové Konyšev a Martinelli tvrdí, že o Španělově defektu nebyli informováni, Mikel Landa z Astany bez mučení přiznal: „Věděli jsme, že má Contador problém a snažili se z toho něco vytěžit. Myslím, že jsme dostali Alberta do zóny bolesti.“
Ponechme stranou, zda to bylo fér. Co následovalo, bralo totiž dech. Contador si vzal od Ivana Bassa náhradní kolo, a ač nabrala jeho skupina minutovou ztrátu, nechal se vzápětí vypálit vpřed svými pomocníky, v čele s Romanem Kreuzigerem, a sám si dojel duo Astany v čele závodu!
Nejenže předvedl ohromující fyzickou, ale též mentální sílu. Nepanikařil, dělal vše tak, jak měl.
„Byla to jízda biblických rozměrů,“ rozplývá se nad ní ve svém blogu bývalý profesionál David Millar. „Za posledních pět let jsem neviděl lepší divadlo než na Mortirolu. Rval se jako zvíře, bojující o přežití.“
„Alberto je tu neporazitelný,“ připouští i Giuseppe Martinelli, manažer Astany. Přesto potvrdí, že Landa, Aru a spol. budou dál útočit. „Snažíme se tak přivést do úzkých naše další soupeře.“
Skutečně?
V tiskovém středisku kolují spekulace, že tady už nejde jen o Giro.
Jde o Tour! Ta Contadorova právě začala.
Chce double, touží stát se prvním cyklistou po 17 letech, jenž vyhraje v jediném roce italskou i francouzskou túru.
Mise Giro je takřka splněna.
Jenže ve Francii ho za pět týdnů vyzve na souboj Vincenzo Nibali, obhájce titulu a trumfové eso Astany. Ten Giro nejede, šetří síly. A úkol, který jezdci Astany nyní dostali, údajně zní: Utavte Contadora i kvůli Vincenzovi, ať nestihne do Tour dostatečně zregenerovat.
„Ano, měl bych pošetřit energii do Francie,“ připouští lídr Gira. Jenže copak si může pomoci?
Oplátky se pečou
Po středeční oddychové partii ve čtvrtek příměří končí a Giro zase bolí. Ital Cunego i Španěl Lobato si lámou klíční kost, v balíku čpí nervozita, při stoupání na Monte Ologno padá Landa, druhý v pořadí, i skoro celý tým Sky, naštěstí bez Leopolda Königa.
Contador se zvedne ze sedla, chvíli mu potáhne tempo Kreuziger, a pak už je Španěl sám proti hoře..
To je srandovní, provedl Astaně přesně to, co mu udělala pod Mortirolem, pomyslí si König a šlape si za ním ve skupince se svými nejbližšími konkurenty v pořadí.
„Landa měl poprvé na celém Giru problémy. Proto jsem zkusil navýšit svůj náskok v celkovém pořadí,“ vyhodnotí vlastní útok Contador. Později se k němu připojí Ryder Hesjedal, bojovný Kanaďan s vikingskou krví, který říká „přijel jsem sem, abych závodil, tak závodím.“
Spolu letí z Monte Ologno do cíle v městečku Verbania, kde žil Arturo Toscanini, jenž v milánské La Scale dirigoval světové premiéry Pucciniho Turandot i Verdiho Falstaffa.
Ovšem tohle je Contadorova „opera“, kterou si sám diriguje a jejíž závěrečný akord míní v neděli odehrát rovněž v Miláně. Že před cílem bojuje i s křečemi? To je jen drobná vada na kráse.
Vede už o více než 5 minut! Stále je na Giru čekají Cervinia i Finestre, dva alpští velikáni. „Myslím, že na mě v sobotu Astana zase zaútočí,“ věští. „Možná na Finestre pojedou ve stylu všechno, nebo nic. A když to přeženou, mohou přijít i o stupně vítězů.“
A co udělá v sobotu on sám?
Usměje se. Až by se chtělo říct, že šibalsky. „Zaútočím taky.“
Čekali jste snad jinou odpověď?
