"Je to obrovské překvapení, jsem šťastný," zářil rodák z Brandýsa nad Labem, jenž závodí za stáj Sram Rubena Trek se sídlem v Lučanech nad Nisou. "Konečně jsem zajel výsledek na té nejvyšší světové úrovni."
Na posledních dvou závodech Světového poháru byl Škarnitzl nejlepší z Čechů. Teď svou formu jen potvrdil, i když jsou jeho konkurenty olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý či mistr světa do 23 let Ondřej Cink.
Na evropském šampionátu jste útočil zezadu. To byl záměr?
Přesně tak. Začínal jsem schválně volnějším tempem, protože jsem se trochu bál vedra, které v dějišti panovalo. Zbytečně jsem se nehnal dopředu, ale nenabral jsem ani velkou ztrátu. V úvodním kole jsem se držel ve druhé skupině, pak jsem se posunul do skupiny bojující o třetí až desáté místo. To už jsem si říkal: "Dobrý, mohl bych se vejít do desítky." Určitě jsem nepočítal s medailí. Když jsme se pak odpoutali s Belgičanem Nysem a Španělem Manteconem, zabojoval jsem o stupně vítězů. Ve stoupáních jsem se cítil silnější, a tak jsem to zkusil. Cukl jsem jim o pár metrů a oni asi nespolupracovali, což byl rozhodující moment.
Co jste prožíval na stupních vítězů, na které jste na velké světové akci vystoupil poprvé?
A víte, že ani pořádně nevím? Byl jsem docela hotovej. Vyhlášení následovalo hned po dojetí. Jen jsem se utřel ručníkem a hned se šlo na stupně. Byl jsem šťastný, ale já nejsem typ člověka, co nějak moc podléhá euforii.
Ani jste medaili neoslavil?
Potkám se s týmem a s přáteli, dáme si dobrou večeři. Ale na oslavy bude čas až v září nebo v říjnu.
Ještě nedávno jste léčil zlomenou ruku. Soudě podle výsledku na Evropě už jste stoprocentně fit.
Výhoda trati v St. Wendelu pro mě byla v tom, že není výrazně technická a nebyla rozbitá třeba jako při svěťáku v Novém Městě. Ruka mě trochu bolí, ale v závodě mě už nijak nelimituje.
Neříkáte si, že kdyby se vám to zranění v úvodu sezony nepřihodilo, byl byste ještě lepší?
To si ani nemyslím. Pochybuju, že by se mi na Evropě podařilo zajet líp než na třetím místě. Vůbec nad tím nepřemýšlím. Je to určitě škoda, že jsem přišel o pár měsíců, ale to se stane každému, patří to k našemu sportu. Je otázka, jak rychle se člověk dokáže vrátit zpátky, a mně se to celkem podařilo.
Neupletl jste si tím bronzem na sebe trochu bič? Nebude teď od vás tým čekat samé top výsledky?
Že by se ode mě čekalo, že budu všude obhajovat bronz? To snad ne. V týmu spíš panuje radost, že se nám konečně povedl parádní výsledek. Teď vím, že když se všechno sejde, můžu závodit i s těmi nejlepšími.
Je to impulz do práce a vzpruha do dalších závodů.
Cíle pro sezonu se tedy nemění?
Ne. Chci se co nejlíp připravit na blok závodů, který začíná červencovým mistrovstvím republiky v Praze a následně pokračuje světovými poháry v Americe a Kanadě, kde bych chtěl konečně prolomit desítku. Pak bude prostor pro větší trénink a sezona vyvrcholí mistrovstvím světa v Norsku, které se koná začátkem září.
Jaký bude váš nejbližší závod?
Hned v neděli jedu v Kutné Hoře. Bude to pro mě první Český pohár v sezoně, v Teplicích a v Bedřichově jsem nestartoval kvůli ruce. Trochu přemýšlím o tom, že týden nato pojedu maraton Malevil Cup v Lužických horách. Poměřit si síly s maratonci na stokilometrové trati by se mi hodilo do tréninku.
Jak se vám trénuje v současných vedrech?
Je to nepříjemné, ale nedá se nic dělat. Teď jsem měl pár lehčích tréninků a ve středu a ve čtvrtek vyrazím na Kokořínsko nebo do Jizerek, kde už mě čekají intervalové tréninky v kopcích. Na příští týden chystám několik dní v kuse těžší dlouhé tréninky, které by měly vyvrcholit na Malevilu.
