Sérii dokumentů připravovali oba novináři v největší tajnosti během čtyř let od roku 1995. Natáčeli na malých i velkých závodech a vedle běžné novinářské práce po skončení závodů natáčeli potajmu v pokojích, kde bydleli závodníci, případně je sledovali při návštěvách lékáren. "V pokojích jsme nacházeli takové množství jehel a obalů, že to vypadalo jako kdyby tudy prošli narkomani," vypráví Jung. "Nejpřekvapivější bylo, jak byl dopink rozšířený a systematický," dodává.
Oba připravovali dokument v úplném utajení, se svými informátory z cyklistického světa se konspirativně scházeli potmě na parkovištích a o jejich práci nevědělo ani vedení redakce. Poté, co v roce 1998 zachvátil Tour de France dopinkový skandál kolem stáje Festina, rozhodli se, že je načase práci dokončit. Překvapené vedení redakce oba žurnalisty podpořilo a umožnilo dokumenty dokončit a odvysílat, přestože obviňovaly populárního dánského cyklistu Riise z dopinku erythropoietinem (EPO), který zvyšuje obsah červených krvinek a urychluje okysličování krve.
"Když jsme na našem dokumentu pracovali, byl Riis národní hrdina a byl neporazitelný," vzpomíná Andersen. "Přinesl hodně obětí, ale to nebyla celá pravda. Nemohli jsme ho napadnout, dokud jsme neměli neprůstřelné argumenty." Riis, který už nechal závodění, chtěl po odvysílání podat žalobu, ale nakonec to neudělal. "Už se o něm nemluví," dodává zpravodaj dánského listu Politiken Lars Bogeskov. "Zatímco dříve byl polobůh, dnes je symbolem dopinku, i když nikdy nebyly jeho testy pozitivní. Všichni jsou přesvědčeni o tom, že dopoval."
Libération poznamenává, že od loňska také poklesl v Dánsku zájem o cyklistiku a že dánská cyklistická federace zahájila mezi mladými závodníky akci "Čisté výsledky".
