Je to tady. Závodem Omloop Het Nieuwsblad, nově zařazeným do World Tour, začíná v sobotu seriál jarních cyklistických klasik. Pro Zdeňka Štybara jsou vrcholem silničářské sezony. „Těším se. Příprava byla perfektní, forma je dobrá,“ hlásí z Belgie.
Už čtyři sezony jarní klasiky poznáváte. Ještě vás mohou překvapit?
Ty umějí překvapit i Toma Boonena, který už má těch sezon třináct. Nikdy nevíte, co vás na nich potká.
Čím vás nejvíc přitahují?
Právě tou svou nevyzpytatelností. Máte s týmem připraveno více plánů, ale málokdy se stane, že by některý z nich klapl na sto procent.
Namísto „lidských lokomotiv“ tedy klasiky vyžadují jezdce, kteří umějí improvizovat a vyrábět v hlavě plány B, C či D?
Asi tak. Musíte být připraveni na cokoliv. Při mých prvních klasikách jsem byl v hlavě vždy upoutaný na jeden úsek, kde jsem si myslel, že se závod bude lámat. Jenže pak ta rozhodující skupina odjela třeba už o 30 kilometrů dříve a ještě ke všemu na rovině. Občas klasikám říkám Závody fantazie. Na Grand Tour se většinou etapa rozhoduje až v závěru, na posledních 20 kilometrech. Zato tady klidně i 100 kilometrů před cílem.
Další čeští cyklistév úvodu sezony Roman Kreuziger (Orica) Leopold König (Bora) Petr Vakoč (Quick-Step) Jan Bárta (Bora) Ondřej Cink (Bahrain Merida) Jan Hirt (CCC) |
Zároveň tu však hraje větší roli i štěstí. Na počasí, na pády soupeřů, na defekty na kostkách.
Určitě. Štěstí k tomu patří. Můžete mít superformu, ale píchnete v nesprávnou chvíli. Jako já loni na E3 Harelbeke. S Cancellarou, který měl také mechanický problém, jsme ty nejlepší dojížděli 30 kilometrů. To vás stojí tolik sil, že v podstatě máte po závodě.
Která z vašich dosavadních klasik je pro vás nejpamátnější?
Asi moje první Paříž-Roubaix. Jel jsem v úniku s Cancellarou a Vanmarckem, než jsem trefil fotografa, který mě připravil minimálně o stupně vítězů. Na to nezapomenu. Bylo by skvělé stát hned při prvním Roubaix na pódiu, to se předtím povedlo jen Boonenovi, když byl při své premiéře třetí.
Nejvíc vám z jarních jednorázových závodů sedí italské Strade Bianche? Podle výsledků zřejmě ano, ze dvou startů jste tam vytěžil 1. a 2. místo.
Strade je moje srdcová záležitost. Pokaždé mi osvěží sezonu. Asi i proto, že mi terénem trochu připomíná cyklokros, i když tam nastoupáme 3 600 výškových metrů na 170 kilometrech. Kéž by tam moje bilance byla po letošku 1. - 2. - 1.
Celkově však loňská klasikářská sezona nedopadla podle vašich představ. Byl jste nemocný a často bez sil v koncovkách. Vzal jste si z ní ponaučení do té další?
Vzal. Byl jsem loni až moc vystresovaný. V zimě jsem to tehdy i přehnal, chtěl jsem všechno dělat na maximum a zbytečně se nervoval okolnostmi, které jsem nemohl změnit. Stálo mě to tolik energie, že když se lámal chleba, tělo řeklo dost. Letos jsem víc uvolněný.
Uvolnit se nemusí být pro perfekcionistu, jakým jste, právě jednoduché. Máte recept?
Ten, že některé věci nechávám plavat. Připomínám si, že jsem měl dobrou přípravu, a co teď bude, tak bude. Pokud nastane situace, kterou jsem si nepřál, snažím se na ní hledat i pozitiva. Když bylo v zimě ošklivo, řekl jsem si: Dobře, dnes pojedu po obědě jen menší trénink, odpočinu si, a až bude počasí lepší, tak ten plánovaný kvalitní trénink doženu. Loni jsem to občas tlačil v tréninku přes hranu - a v závodech mě to potom potrestalo.
Ve vaší stáji Quick-Step se před klasikami hovoří hlavně o Boonenovi. Vyhovuje vám to?
Tohle neřeším. Tak je to v podstatě každý rok. Teď navíc jede poslední sezonu. Je jasné, že až do dubna se všechno bude točit kolem Toma.
Opět budete mít ve stáji čtyři různé lídry na klasiky?
Určitě. Navíc přibyl Philippe Gilbert. Takže budeme na post lídra Boonen, já, Gilbert, Terpstra, Trentin a dost možná i Yves Lampaert.
Není potom těch lídrů v některých závodech až moc?
Pro tým je dobré, že bychom měli být za každé situace připraveni. Na druhou stranu, pokud se jede jen na jednoho lídra, tým má dopředu danou strategii. S více lídry se naopak taktika během závodu většinou mění. V určitých momentech, třeba při nástupech do spurtu, by věc zjednodušilo, kdyby bylo už před závody jasně dané: O. K., jedeme dnes na Boonena, zítra na Gilberta, pozítří na Štybara.
S šéfem stáje Patrickem Lefeverem máte dohodu, že v některé z klasik budete hlavním lídrem?
Ne. Já doufám, že si tu pozici vydobudu výsledky a formou v nejbližších závodech.
Jako první z klasik vás čeká v sobotu Omloop Het Nieuwsblad, poprvé zařazený ve World Tour. Jak se vám profilem líbí?
Jo, mám ho rád, po zimě je to vždy taková první zkouška klasikářů. Všichni ti kluci měli rozdílnou přípravu, někdo byl v Ománu, někdo v Algarve nebo Andalusii, někdo nejel nic. Teď se ukáže, kdo jak na tom je. Od toho se potom bude odrážet taktika na další závody.
Vy jste v přípravě startoval ve Valencii a Algarve. Byl jste tam sám se sebou spokojený? Například 19. místo v časovce v Algarve vás muselo potěšit, ne?
Docela jo, i když jsem ji nejel úplně na výsledek a bral ji spíš odpočinkově.
A přesto jste byl devatenáctý?
No ono je někdy lepší se na výsledek nesoustředit a prostě jen jet - a pak i dobrý výsledek přijde. Každopádně jak Valnecie, tak Algarve byly perfektní příprava. A o víkendu můžeme začít.
Jak se ve vašich očích změnil od loňské sezony peloton? Není už stáj Tinkoff, mistr světa Peter Sagan jezdí v Boře, dva další prvodivizní týmy měnily majitele i hlavní sponzory. Vnímáte všechny tyto přesuny?
Ani bych neřekl. Prostě jen někteří lidé zase vyměnili dresy.
Včetně těch, se kterými jste velký kamarád. Při závodě Kolem Valencie jste do cíle horské etapy v Lluceně dojížděl v družném hovoru s Tony Martinem. Jenže ten už není členem vašeho týmu, nýbrž ruské Kaťuše.
Jo, to je pravda, zrovna s Tonym jsme si hodně blízcí a bavíme se spolu, i když jsem teď v různých stájích. Ale někdy je to i komplikované situace, když bojujete o pozici do zatáčky nebo do spurtu a vedle sebe máte Kwiatkowského, Golaše, Martina, Cavendishe a vy si musíte vybrat, jestli jim necháte místo nebo ne. Jsou to dobří kamarádi, se kterými jsem jezdil v jednom týmu, ale během posledních dvou let všichni vyměnili dresy. Takže je to pak taková zvláštní situace.
