Stěžoval si, že se při závodu cítil zatuhlý, nedokázal si vysvětlit proč. "Přitom před dvěma dny jsem si vyzkoušel třístovku, vyšla mi a zdálo se mi, že můžu běžet až do konce," kroutil hlavou atlet pražské Dukly.
Konečně se dočkal individuálního startu na velké akci, a alespoň edmontonskou zkušenost si nemohl vynachválit. "Vždycky jsem startoval jenom ve štafetě, ale najednou jsem byl na všechno sám, už vím, co můžu čekat," hledal pozitiva.
Jeho vystoupení je velkým příslibem právě pro čtvrtkařské kvarteto, které se představí v závěru šampionátu. "Postoupíme do finále, věřím tomu, pak se uvidí," upozornil. Ve světovém měřítku se asi díra do zeměkoule udělat nedá, už za rok je však v Mnichově mistrovství Evropy. "Nechci nic plánovat. Představoval jsem si, jak se sem v pohodě dostanu a nakonec mi nominace spadla do klína díky štafetě," vysvětloval.
Člen sprinterské skupiny kolem trenéra Kupky měl semifinále mistrovství světa nadosah, přesto cítí, že v budoucnu může spoléhat spíš na kolektivní úspěch. "Nikdy se sám nedostanu do úplné špičky, černí běžci jsou prostě rychlejší, jsou jinak stavění."
Ztráta motivace? Marnost? Deziluze? V žádném případě. "Já dělám atletiku kvůli sobě, trenérovi a svým blízkým. Chci překonávat hlavně sám sebe," říká Karel Bláha. Bude spokojený, kdy se dostane pod hranici 45,70. A z českých rekordních tabulek konečně vymaže třiadvacet let starý Kolářův počin.
