"Byli jsme schopni soupeřům vypíchnout spoustu balonů a dali řadu lehkých košů z protiútoků. Nemuseli jsme tudíž tolik spoléhat na střelbu z pole," řekl třicetiletý kanadský basketbalista po utkání.
Ale první čtvrtina byla z vaší strany strašidelná.
To ano. Byli jsme v ní pomalí v přesunu na své pozice a ve vytváření střeleckých příležitostí. Na hřišti jsme nebyli na jedné vlně - když třeba rozehrávači něco zahlásili, křídla a pivoti se do patřičných míst dostávali pozdě. Hra byla statická, nepohybovali jsme dobře míčem. Zkrátka špatná komunikace v útoku.
Ústí nad Labem má v mužstvu mnoho nových tváří. Bylo hrát proti nim jiné oproti loňské sezoně?
Možná teď mají víc tvůrců hry, nejsem si ovšem jistý, jestli ty střípky dobře zapadají do mozaiky. Individuální pojetí hry převažuje nad týmovým. A taková mužstva je trochu snadnější uhlídat, protože víte, kdo z nich vám může nejvíc uškodit. Ale jinak to bylo podobné.
Nicméně pivot David Šteffel, kterého znáte ze společného působení v Novém Jičíně, dělal v obraně Beksy docela slušnou "paseku".
Odváděl výbornou práci, dostával se často pod náš koš a uvolňoval se do dobrých střeleckých pozic. Ale nemusel se zase tolik nadřít na to, aby se v dolním postavení dostal k míči. Ze strany našich pivotů bylo třeba do něj chodit dříve, aby neměl klid na převzetí míče. Týmová obrana v tu chvíli nefungovala.
Úvod sezony se vašemu týmu vydařil poměrně slušně, máte pět výher a dvě porážky. Je to hmatatelné i na náladě v kabině?
Myslím, že ve srovnání s loňskem se atmosféra v týmu o dost změnila. Děláme spolu řadu věcí i mimo basketbal. Respektujeme se a známe zase o něco víc, což se přenáší samozřejmě i na palubovku. Například po každém zápase se snažíme zajít na společnou večeři, hodně spolu v šatně mluvíme. Není to o tom, že bychom se po tréninku sebrali a odjeli každý jinam. Tohle nám dost pomáhá.
Takže chodíte ve větším počtu třeba na jiná sportovní utkání?
Obvykle se vypravíme třeba do Hradce, abychom se tam podívali na naše mladé spoluhráče (v první lize). Nebo zajdeme k někomu z nás domů a sledujeme nějaký zápas v televizi, sedneme si někde na kafe, na pivo a poklábosíme. Nebo vyrazíme do kina. Musím říct, že tohle je velká zásluha Ella Sanderse a (kouče) Dušana Bohunického. Tyhle společné akce tak trochu zaštiťují.
Jaké to je mít Sanderse opět po boku coby spoluhráče?
Známe se dobře z Nového Jičína, odehrál jsem vedle něho jednu ze svých nejlepších sezon v Česku. Dodává vám hodně sebevědomí, má vůdcovské kvality a nepřeberné zkušenosti. Dělá věci jednoduššími, dát koš vás nestojí tolik energie. Je pořád hlavou ve hře, o krok napřed. Když něco na tréninku zkoušíme, diriguje si to a řekne, co je třeba udělat. Je to jen potvrzení toho, co jsem o něm řekl prve. Hraju s ním moc rád.
Uvítal jste, že momentálně zase hrajete v hale na Dukle, kde jste v posledním čtvrtfinále soupeřili právě se Sandersovým Děčínem?
Užívám si to, vím, že jsme tady těžko k poražení. Je to naše tréninková tělocvična, kde trávíme dost času, a to je naše výhoda.