Téměř hodinu čekala Sparta, než se proti Bohemians přichomýtla k šanci. Co se stalo s pověstnou ofenzivou? Kde nechali sparťané střelce? "Je tu malé hřiště. Obejdu jednoho hráče a hned narazím na dalšího. To nás prostě trápilo," říkal Miroslav Baranek, který včera nastoupil v útoku. Favoritovi neseděl soupeř, který vsadil na jediné: neprostupnou obranu a důsledné krytí. "Bohemka úporně bránila v deseti lidech. Takový beton se těžko prochází," tvrdil záložník Libor Sionko. Sparťané věděli, že musí vyhrát. Kdyby se jim to nepovedlo, nejspíš by se tím rozloučili s myšlenkou na titul. Hráli včera od sedmi večer, krátce předtím se dozvěděli, že vedoucí Slavia zvítězila. V tu chvíli měla na druhou Spartu náskok sedmi bodů. Dlouho slávisté věřili, že jejich úhlavní sok body ztratí. Vždyť kromě rány Jarošíka, kterou vyrazil mrštný brankář Čontofalský, neměli hosté za první poločas výraznější možnost. "Chyběla nám kvalitní přihrávka do zhuštěné obrany," vysvětloval trenér Ivan Hašek. Ze sparťanské zálohy, která by měla šance připravovat, čněl jedině Jarošík. Ostatní příliš chybovali. Především opěvovaný talent Rosický byl nevýrazný, navíc udělal dvě školácké chyby. Jednou přihrál tak špatně, že se mu diváci škodolibě smáli, podruhé chtěl dlouhým pasem vysunout útočníky, ale vůbec netrefil míč. "Chvílemi byl neviditelný. Asi se na něm projevila únava," přemýšlel trenér Hašek. Sparťanské akce dlouho končily před pokutovým územím Bohemians. Až v 59. minutě to přišlo. To bylo radosti, když Siegl proměnil. Všichni spoluhráči mu běželi poblahopřát do rohu hřiště, jen gólman Blažek zůstal u své branky. "Bohemka měla jasný úkol: bránit a bránit. Věděla, že když dostane gól, je po zápase," říkal Baranek. Diváci viděli domácí tým většinou jen nakopávat dlouhé míče, chyběla kloudná kombinace, pohledné akce. Přesto se hráčům Bohemians dlouze aplaudovalo. Za bojovnost a nasazení, i když těsně zvítězila Sparta.
3. dubna 2000
