Pokud pomineme časté slovensko-české „přestupy“, je jedním z mála zahraničních sportovců, kteří se stali Čechy, aby mohli zemi reprezentovat.
Přitom sportovní svět se globalizuje. Francouzské či nizozemské fotbalové reprezentace hýří hráči z bývalých kolonií. Čínští stolní tenisté jsou rozeseti na pěti kontinentech. Na Západ míří i vlna sportovců z někdejšího Sovětského svazu.
Naopak v Česku málokdo ze sportovních přistěhovalců patří do světové špičky.
Z průměru se vymyká jen ruský házenkář Alexandr Radčenko. Coby hvězda česko-slovenské interligy získal pas pro sebe i celou rodinu v roce 2003. Od té doby patří k tahounům reprezentace.
Ovšem Čechem se stal až po trablech s úřady. Byrokratický maraton absolvovali také ostatní, čekání trvá i více než 5 let.
Ukrajinskému skokanovi do vody Jaroslavu Makohinovi, jenž za Česko startoval na olympiádě 2000 v Sydney, pomohla až „podivná“ svatba. V rozhovorech se pak debatám o rodinném životě tvrdošíjně vyhýbal.
|
Kdo ze zahraničí také působil v reprezentaci
Maurice Whitfield
Americký basketbalista dostal české občanství v únoru, nyní už novou vlast reprezentuje.
Alexandr Radčenko
Ruský házenkář coby největší hvězda interligy požádal i s celou rodinou o český pas v roce 2003. Nyní je oporou reprezentace.
Basilio Hernandez Barrios
Kubánský baseballista přijel do Česka před 6 lety na návštěvu. Pak se tu oženil a v červenci hrál za národní tým na mistrovství Evropy.
Jaroslav Makohin
Ukrajinský skokan do vody žil od roku 1996 v Pardubicích, v roce 2000 už jako Čech reprezentoval na olympiádě v Sydney. Později se rozvedl,
nyní žije v Anglii.
Sergej Movsesjan
Gruzínský šachista přišel do Česka v 15 letech. Byť teprve žádal o občanství, už zemi reprezentoval. Žádost mu byla překvapivě zamítnuta. Nyní hraje za Slovensko.
Araik Šachbazjan
Arménský boxer bojoval za Brno a Ústí nad Labem, v roce 1996 získal občanství. V Česku se oženil, vzal si však Arménku. Dokonce vlastnil opravnu obuvi.
Stanley Hayer
Kanadský lyžař se sice narodil za oceánem, ale jeho babička žije v Česku. Vlastní oba pasy a na olympiádě v Salt Lake City bojoval za vlast svých předků. Nyní se chce vrátit do kanadského týmu.
Vasja Bajc
Slovinský trenér pozvedl upadající úroveň českých skokanů na lyžích. Jakub Janda získal na mistrovství světa letos stříbro a bronz.
Sergej Krutjakov
Ruský veslařský trenér před 5 roky natíral ploty v Račicích. Loni na olympiádě dotáhl párovou čtyřku ke stříbrné medaili.
Christer Skog
Švédský trenér dopomohl Martinu Koukalovi v roce 2003 k senzačnímu světovému titulu v běhu na lyžích na 50 kilometrů.
Julio Velasco
Uznávaný volejbalový trenér z Argentiny přišel mužskou reprezentaci na velké peníze. Byť na světovém šampionátu celek nezářil, následně ve Světové lize z jeho diktátorského přístupu těžil. Ale Velasco už u toho nebyl.
Laurent Tillie
Další kouč u volejbalového výběru, na začátku letošního července vystřídal Pavla Řeřábka a tým posunul na mistrovství světa. |
Gruzínský šachista Sergej Movsesjan hořekoval nad zamítnutou žádostí o český pas: „Byl jsem v šoku, ale pak jsem si vzpomněl na Švejka a tolik mě to nepřekvapilo.“
Whitfield musel skládat test z češtiny, kterou zatím příliš nezvládá. „Přečetl jsem tam článek z novin, ale nebylo to nic moc. Chybí mi slovíčka,“ prozradil. Novinářům slíbil, že koncem srpna bude připraven na první rozhovor v češtině.
Do reprezentace by měl Whitfield vnést nový impuls. „Na rozdíl od Čechů má zdravější sebevědomí, neskutečnou touhu po vítězství,“ tvrdí reprezentační trenér Michal Ježdík. „To nám chybí, jsme takový prazvláštní národ.“
Napumpovat do sportovců sebevědomí je též stěžejním úkolem zahraničních trenérů, kteří k reprezentaci přicházejí. Tito světoběžníci však nové občanství nepotřebují.
Cizí trenér = nový přístup
Spasitelem českých skokanů se stal slovinský kouč Vasja Bajc. „Dal mi víc než deset psychologů,“ říká jeho svěřenec Jakub Janda.
Sasha Brandler, švýcarský asistent trenéra u florbalové reprezentace, polepil na loňském světovém šampionátu šatnu, sprchy i záchod motivačními hesly. Před semifinále si hráči při čištění zubů četli: „Go for medal – jdi za medailí.“
„Kdybych to tam dal já, byl bych za blbce,“ podotkl hlavní trenér Zdeněk Skružný.
Cizím koučům často Češi víc věří, v drtivé většině jsou však drazí. Za služby volejbalového mága Julia Velaska kdysi český svaz tvrdě zaplatil. „Ale neřeknu kolik,“ tají svazový předseda Antonín Lébl.
Často pomáhají "emigranti"
Mnohem snazší byly „přestupy“ sportujících dětí českých emigrantů. Nebyli spokojeni doma, proto zamířili do pravlasti svých rodičů. To byl případ sjezdařů Tiché či Hayera nebo krasobruslařských sester Dytrtových.
Často však čekali víc, než jim mohlo Česko nabídnout. Proto se Tichá vrátila do Kanady a Anette Dytrtová do Německa.
Kuriózní bylo licitování některých sportovců ze zemí bývalého Sovětského svazu. Rusové kdysi nabídli Českému krasobruslařskému svazu kvalitního závodníka Paškeviče výměnou za rolbu. K dohodě však nedošlo.
Jiní sportovci z Východu do Česka za lepším skutečně odešli. Hnal je stejný motor jako africké atlety, kteří opouštějí Keňu či Etiopii. Všemocní arabští šejkové je začali přeplácet, až si připadají jako pohádkoví princové.
Atlet Šahín má v Kataru přislíbenu doživotní měsíční rentu 1000 dolarů a 250 tisíc dolarů za každou medaili.
I na Západě jsou však úřady tlačeny z vyšších míst, aby urychleně vyřídily změnu občanství pro sportovce z chudších zemí. Vždyť cizinci v nových barvách přispívají ke slávě země.
V Česku taková filozofie dosud neplatí.
|
Jak se stal spasitelem veslařů ruský údržbář
Strastiplný příběh ruského přistěhovalce stále může mít pohádkově dobrý konec.
Loňské olympijské stříbro párové čtyřky veslařů, pod nímž je trenér Sergej Krutjakov podepsán, mu může hodně pomoci.
Je to příběh o cestě plné smutku a odříkání. O cestě za znovusjednocením jedné ruské rodiny. „Já bych olympijské stříbro vyměnil za to, že budeme pohromadě. A kdyby to pomohlo, zase budu údržbářem v Račicích,“ tvrdí Krutjakov.
Právě tak před lety v Česku začínal. Než dostal šanci pracovat ve volném čase s juniorkami a po jejich úspěchu přejít k mužům, oháněl se i s vysokoškolským diplomem na veslařské dráze hráběmi, lopatou či štětcem, jen aby se dostal blíž k ženě. Ta pobývá díky Červenému kříži v Německu, kde jejich syna léčí z epilepsie.
„Jenže já potřebuju i do Německa víza. Žádám o české občanství. Do Ruska už mě nic netáhne. Při olympiádě mi umřela i máma.“
Zatím občanství i přes četné přímluvy nemá. Nedostal totiž výjimku z povinného minima roků trvalého pobytu v Česku.
(ve)
Japonci ho nepřeplatili
Kdysi ho český kouč Zdeněk Remsa v bývalé Jugoslávii učil, jak skákat na lyžích. Loni přišel Vasja Bajc ze Slovinska, aby zachránil českou reprezentaci.
Povedlo se!
„Máte velkou tradici, ale objevila se díra, protože se málo pracovalo. To byla pro mě motivace,“ řekl 43letý charizmatický muž. Peníze jej údajně nezlákaly. „Přečetl jsem si, že tu beru 5 tisíc eur měsíčně. Tomu se směju. Je to daleko od pravdy.“
Ale zbohatl již za osmiletého působení v Japonsku. Trénoval i Španěly, Švédy, Nizozemce.
Po jednání s bývalým předsedou českého svazu Romanem Kumpoštem přišel loni v srpnu a v bleskovém čase dokázal zázraky. Janda měl dvě medaile na mistrovství světa, vyhrál závod Světového poháru.
Proto si mohl Bajc bouchnout do stolu. Pohrozil, že odejde, pokud Leoš Škoda nezůstane šéfem skokanského úseku. Zároveň si vyžádal za asistenta krajana Župana.
Vyhrál, bude po jeho. A tak zůstal, ačkoli jej znovu lákali Japonci, kteří nabízeli závratný plat.
„Mám v hlavě systém a současné české vedení to ví,“ povídá Bajc. Svým svěřencům zcela změnil trénink. V létě poprvé skákali volným pádem z letadla, potápěli se.
Teď slibuje medaili z olympiády. „Ale musíme pracovat na 130 procent.“
(tm)
Kubánský číšník si vzal Češku a hraje baseball
Je to trenér, anebo hráč? Tak se ptali diváci při letošním mistrovství Evropy baseballistů, které se poprvé hrálo v Česku.
Zatímco ostatní reprezentační týmy využívaly cizinců na všech postech, Češi ukryli toho svého do pozice náhradního zadáka.
Kubánec Basilio Hernandez Barrios získal české občanství až těsně před šampionátem. Do Česka však dorazil už před 6 lety.
„Našel jsem si tady holku,“ vysvětluje. „A pak jsem se také oženil.“
28letý Barrios se stejně jako ostatní spoluhráči z týmu pražské Krče v Česku baseballem neuživí.
„Pracuji tady v Praze jako číšník v pětihvězdičkovém hotelu,“ říká.
Zatímco na Kubě je baseball národním sportem, v Čechách o větší popularitu stále bojuje.
„Extraliga tady nikoho nezajímá,“ všiml si. „Doma na Kubě chodí na baseball i pětadvacet tisíc lidí, stadiony jsou přeplněné, zápasy vysílá pravidelně televize. Je to sport číslo jedna.“
(tov) |
