Cink ještě dvě kola před cílem prohrával s Nizozemcem van der Heijdenem o 19 vteřin. Pak za to vzal - a cílem projížděl se 14vteřinovou převahou coby světový šampion.
Věřil jste tomu, že ještě můžete závod zvrátit?
No, myslel jsem si, že zlato už je ztracené. Ten Heijdenův útok byl obrovský. Ale v pátém ze šesti kol jsem ho začal dojíždět. Najednou jsem viděl, že se otáčí, že se k němu přibližuju. Tak jsem dál jel své tempo a zase jsem uvěřil, že mohu vyhrát. Na cílové rovince předposledního kola jsem ho dojel, chvíli se za ním vyvezl a v dalším kopci jsem za to vzal. Už ani nezareagoval.
V cíli jste nicméně byl pořádně vyřízený.
A taky jsem brečel štěstím.
Byl to váš nejtěžší závod v životě?
Těžký byl. Ale myslím si, že olympiáda byla ještě těžší. Tam to bylo strašně rychlé.
Pomohl vám londýnský start mezi muži i směrem k dnešku?
Zvedl mi sebevědomí. Závodil jsem tam ve skupině s bikery, kteří dojíždějí na bednu ve Světovém poháru kategorie Elite - a dokázal jsem některé z nich porazit a dojet čtrnáctý. To mi vážně pomohlo.
Takže nyní, se zlatem ze Saalfeldenu, je to sezona snů?
Měl jsem letos trochu smůlu, když jsem v zámoří na Světovém poháru upadl a deset dní byl zraněný. To mi pokazilo celkové umístění ve svěťáku. Ale jinak jsem mezi třiadvacítkami vyhrál dva svěťáky, Evropu i mistrovství světa, takže celá ta sezona byla skvělá.
Jen duhového dresu mistra světa do 23 let si už moc neužijete. V příští sezoně už v této kategorii závodit nemůžete, že?
Je to tak. Ani letos už v něm žádný závod nepojedu. Ale to je mi teď úplně jedno.
Jak daleko od něj může být k duhovému dresu mezi dospělými?
Chtěl bych na tom pracovat - a doufám, že ho jednou získám.
Takže nástupce Jaroslava Kulhavého?
Ještě je u nás jeden vynikající závodník Honza Škarnitzl, jsme skoro vyrovnaní. Tam už pak rozhodují detaily. Doufám, že ten přestup zvládnu. Ale abych se prosadil v elitní kategorii, potřebuju najet ještě mnohem víc kilometrů.
