Ředitel rallye vám potřese rukou a předá buď plaketu za dokončení nebo cenu za umístění v některé z tříd či kategoriíí. Zvláštní je, že nikdy obojí. Ještě pár rychlých fotek a honem dolů ať se to celé stihne.
Ústy klasika nemá cenu ani říkat "dej fem ten fek", přijde poštou někdy v březnu. Tedy pokud se vám dařilo, na Dakaru se totiž dají vyzávodit i nějaké peníze. Možná bude zajímavé podívat se, kolik případný úspěch může hodit.
V kategorii aut a kamionů se dohromady rozděluje 81 000 Eur. Za celkové vítězství jsou jen trofeje, zato pořádně těžké. Vítěz kamionů dostává 5000 a po třech tisících i některé specifické třídy. Největší částku, 20 000 eur, dostává vítěz takzvané Challenge NRJ, tedy soutěže pro auta na alternativní pohon či palivo. Inu, komu se zelení, tomu se zelení i na Dakaru, nebo jak se to říká.
Motorkáři jsou na tom o něco lépe, tady se rozděluje celých 156 tisíc Eur. Marc Coma bude bohatší o 25 000 a pak to klesá po 5 tisících. Nejlepší z žen si přijde na 3500, stejně jako nejrychlejší nováček, rookie roku 2011 se to nazývá.
Nejste-li v seznamu elitních jezdců, tedy amatér, tak první z nich si vyjel 10 000, desátý tísícovku.
Čtyřkolkáři jsou honorováni první tři podle klíče 7, 4, 2 tisíce.
Jezdit Dakar může být lukrativní i pro ženy: moje skvělá kamarádka Andrea Mayerová úspěšně startovala na motorce, v autě a letos s kamionem. Ta ale žije se Stefanem Peterhanselem, v překrásné vile na Ibize (viděl jsem fotky).
Jediná ženská vítězka Dakaru Jutta Kleischmidtová možná ještě bydlí v Monaku, kde chystá návrat. V dobách své největší slávy prý odešla od Mitsubishi, protože její profláklý manager Willy Weber si ji cenil na 6 milonů Eur ročně. U Volswagenu si nerozuměla s šéfem Nissenem, ale asi má cosi naspořeno.
Dříve se přejížděla cílová rampa u Růžového jezera poblíž Dakaru v rámci poslední etapy a večer byla party s předáváním cen v hotelu. Pak se k jezeru jezdívalo speciálně o den později a to byla celkem otrava - vykoupaní, oholení se a znovu se navléct do závodnického a modlit se, že ta věc ještě kousek dojede.
Podobné je to i v Buenos Aires, neděle obnáší pár desítek metrů z uzavřeného parkovište k rampě v nevelké aréně s tribunami. Akce pro kamery, fotografy a pár set diváků. Proto letos přibylo show s rampou v závěru poslední etapy na závodním okruhu a to ti šťastní zcela jistě uvítají.
Zkrátka, pokud se vám splní sen a budete mezi nimi, koukejte si to pořádně užít, protože ani "důrazně trvat na opakování ceremoniálu" vám, narozdíl od pana Nárožného, asi nebude nic platné.
Ivo KaštanKouzlo dálkových rallye objevil po 15 letech závodění v motokrosu, enduru, kartingu a formuli 1600 při Master rallye Paříž - Peking 95. |