Francouzské městečko Saint-Flour v regionu Auvergne má přibližně sedm tisíc obyvatel. Má svoji katedrálu a nachází se tu i římskokatolická diecéze.
Slavné je ale i z jiného důvodu. Letos zde už počtvrté v historii zavítala slavná Tour de France. Startovala tu pondělní etapa plná chaosu.
Poprvé ale Saint-Flour přivítalo Tour před dvaceti lety 16. července 1999. A stojí za to připomenout si, jaké to tehdy bylo.
Byl to den, kdy byl z pelotonu vyštván Christophe Bassons takovým způsobem, že do Saint Flour nikdy nedorazil. Psal se rok prvního celkového prvenství Lance Armstronga. Byla to doba, kdy jeho nadvláda byla absolutní.
A najednou se objevil Bassons, který ji chtěl svrhnout.
Byl symbolem těch, kteří to v Armstrongově éře neměli jednoduché.
Byl jednou z prvních obětí šikany slavného Texasana.
V době, kdy v pelotonu fungovaly zákonitosti cyklistické omerty, byl mužem, který je porušoval. Který se nebál říct/napsat, že se mu některé věci nezdají.
Za svůj sloupek během Tour 1999 v Le Parisien, kde zpochybňoval výkonnost závodníků, byl Armstrongem dotlačen k tomu, aby na závodě skončil.
Christophe Bassons thinks motor doping is happening in the pro ranks. Read more here: https://t.co/l8wHC7rclJ pic.twitter.com/DBHeWhyIgG
— Cycling Today (@CyclingTodayEn) 4. října 2017
O dva roky později Christophe Bassons v pouhých 27 letech skončil s celou cyklistikou. Učil tělocvik a nyní pracuje jako antidopingový komisař v Bordeaux.
Takový byl jeho příběh.
V epicentru aféry
Francouzsko-belgické hranice, 8. července 1998.
Za tři dny má v irském Dublinu odstartovat 85. ročník Tour de France. A taky odstartuje, ale bez stáje Festina.
Na belgicko-francouzských hranicích blízko Lille totiž její dodávku zastavují celníci, kteří nachází až neuvěřitelný „poklad“.
Ten „poklad“ zatřese cyklistickým světem, jako do té doby máloco. Jsou v něm zásoby EPA, anabolických steroidů, spousty balení injekčních stříkaček…
To všechno na cestě právě do Irska, na slavnostní Grand Depart, tedy start Tour.
Jeden z největších dopingových skandálů v historii francouzského závodu je na světě.
18 luglio 1998, Virenque e compagni non prendono parte alla 7ªtappa del #Tour: è lo scandalo Festina pic.twitter.com/1ZpyomgB7F
— Guerin Sportivo (@GuerinSportivo) 18. července 2015
Následující dny jsou poslední v historii stáje Festina. Se slzami v očích opouští závod roku i domácí miláček Richard Virenque. Nikdy už nebude tak dobrý jako předtím. Je to rána, kterou se v následujících desetiletích bude cyklistika snažit odčinit.
V epicentru náhle vybuchlé bomby stojí i Christophe Bassons, který je součástí vybrané devítky týmu.
Přitom byl tak jiný.
„On k těm podvodníkům nepatřil. Nepůsobí v tom prostředí,“ zastávají se ho v té době i lidé z Festiny.
Opravdu nepatřil.
Jako jediný z týmu neměl pozitivní dopingový nález. Jako jediný byl čistý. A nebylo se co divit. Málokdo měl takovou pověst jako on.
Měl bys skončit na Tour
O rok později se Bassons na Tour vrátil.
„Měla to být Tour obnovy. Tak o ní hovořili hlavně organizátoři. Mělo jít o obnovu důvěry veřejnosti v cyklistiku jako takovou. Ale já si byl jistý, že z pelotonu doping nevymizel,“ prozradil.
V barvách FDJ pracoval pro sprintery Jimmyho Caspera a Damiena Nazona. A také psal sloupky pro francouzský list Le Parisien, které se zaměřovaly na dění uvnitř pelotonu. Většinou šlo o pohledy do duší cyklistů.
Zatímco nyní je podobný formát běžnou součástí leckterého cyklistického webu, tehdy to byla inovace.
„Nepopisoval nijak dramatická odhalení, sloupky byly spíše nevinné, až skoro zábavné náhledy do jezdeckého světa. Někdy se i sám stavěl proti podezřením - po etapě do Blois, kde padl rekord v průměrné rychlosti, viděl jako důvod silný vítr. Nicméně o Lanci Armstrongovi, který se vrátil po překonané rakovině, napsal, že jeho výkony peloton šokovaly,“ prozradil novinář Ian Austen.
Právě tím se Armstrongovi znelíbil.
Před desátou etapou s cílem na Alpe d’Huez se celý peloton bez vědomí Bassonse domluvil, že pojede úvodních 100 kilometrů neúměrně pomalu, aby tím nebohého Francouze vyprovokovali k útoku. Jakmile se Bassons pokusil odjet, všechny týmy ho na rovině začaly stíhat.
Když ho dostihly, každý závodník kolem něj pouze projel, a přitom na něj zíral. Až na Lance Armstronga.
„Přijel ke mně, dal mi ruku na rameno a před zraky všech ostatních mě zastavil. Věděl, že to všichni budou sledovat a že on je boss. Řekl, že to, co říkám, není pravda a že je to špatné pro cyklistiku, že to nesmím říkat a měl bych přestat závodit, skončit na Tour. Nakonec mi začal nadávat,“ popsal po etapě Bassons.
Co na to Texasan? Nijak se tomu nevyhýbal.
„Jeho obvinění nejsou dobrá pro cyklistiku, pro jeho tým, pro mě, vůbec pro kohokoliv. Jestli si myslí, že ten sport takto funguje, mýlí se a raději by měl jet domů,“ prozradil na kamery francouzské televize Armstrong.
„Lance si z něj často dělal legraci. Takovým tím hnusným, nemilosrdným a jedovatým způsobem. Jako si ze sebe občas dělají děti na hřišti,“ vzpomínal tehdejší Armstrongův týmový kolega a nyní šéf EF Education First - Jonathan Vaughters.
Dávej bacha na to, co říkáš!
Bassons byl najednou v celém pelotonu sám. I týmoví kolegové z FDJ se k němu najednou chovali jako ke smetí. Odmítali ho zdravit, bavit se s ním. Odmítli se s ním dělit i o vyhrané peníze na prémiích.
Když po etapě Bassons dával rozhovor médiím, jeden z kolegů, který kolem projížděl, na něj zavolal: „Dávej bacha na to, co říkáš!“
„Začal jsem se cítit osamoceně. Mezi 170 cyklistiky je to divný pocit,“ přiznal Bassons.
16th July 1999. Stage 12 of the #TourdeFrance. Saint-Galmier to Saint-Flour. One DNS that day. Christophe Bassons, bullied out of the tour for daring to hint at the truth. pic.twitter.com/5dMVneUB0V
— Berk Sur Un Vélo (@Berk_On_A_Bike) 16. července 2019
Šil do něj i ředitel Tour Jean-Marie Leblanc, který o něm ironicky řekl, že je snad jediným cyklistou, který nemá žádné výčitky.
Naopak francouzská ministryně sportu Marie-George Buffetová se za něj postavila. „Je to vážně zvláštní. Namísto boje proti dopingu bojují se svým týmovým kolegou,“ nechápala.
Ani její zastání nepomohlo.
Bassons ještě dokončil jedenáctou etapu do Saint-Etienne, než 16. července před tou dvanáctou do Saint-Four v brzkých ranních hodinách opustil hotel a zmizel.
„Celou noc jsem nemohl spát. V 5.30 jsem šel na snídani, zabalil si a šel to oznámit týmu. S každým jsem se rozloučil, ale nikdo se na mě ani nepodíval, nepodal mi ruku. To bolelo,“ vzpomínal.
Okolím byl z Tour vyštván.
„Má málo přátel, spoustě lidem vadí. Jeho osamocenost je živoucím důkazem toho, že se ve sportu nic podstatného nezměnilo. Peloton už zapomněl na číslo 152,“ napsaly později francouzské noviny.
How Christophe Bassons resisted pressure to take performance-enhancing drugs on Tour de France http://t.co/GMjNG0zuPv pic.twitter.com/o6EI8DmtUB
— BBC World Service Sport (@BBCWSSport) 19. července 2015
On sám byl následujícího půlroku v depresích. Probrečel x nocí, byl na tom velmi špatně.
„Cítil jsem šílené napětí. Někteří se mnou vůbec nemluvili, jiní předstírali, že se vlastně nic nestalo. Nejsem jediným čistým jezdcem, ale není mnoho těch, kteří to o sobě mohou říct,“ řekl o rok později, kdy se snažil pokračovat v kariéře v menším týmu Jean Delatour.
Pokračoval jen dva roky, než se ho na závodě 4 Dny kolem Dunkerque několik cyklistů pokusilo shodit do škarpy.
„Začalo to být nebezpečné a já jsem si uvědomil, že to za to nestojí. Moje kariéra vlastně nikdy nebyla až tak cyklistická. Měl jsem štěstí, že jsem měl fyzické vlastnosti na to, abych mohl šest let jezdit profesionálně na kole. Mohl jsem jezdit i dál. Držet hubu a pokračovat, jako to dělali jiní. Ale já nechtěl,“ řekl.
Kariéru raději ukončil. V tichosti, daleko od mediálního zájmu.
Takové byly zákonitosti cyklistické omerty, na které sám doplatil.
„Ale vůbec mi to nevadí. Pokud porovnáte mou situaci s tou, v níž je momentálně Lance Armstrong a zeptáte se nás, kdo se cítí šťastnější, kdo je spokojenější sám se sebou, je jasné, kdo to bude. Lance se dnes nemůže cítit dobře,“ usmívá se teď.
Dlouhých třináct let ale trvalo, než definitivně vyhrál.
Jedna z epizod, kterých lituju nejvíc
Zatímco Armstrong přidával na Tour jedno vítězství za druhým, on začal učit na vysoké škole, než se stal antidopingovým komisařem.
Po čtyřleté pauze se na roky 2009 a 2010 vrátil Texasan zpátky do pelotonu.
„Což byla největší chyba, jakou jsem udělal,“ přiznal později.
Znovu se dostal do povědomí, znovu se dostal do hledáčku antidopingových organizací. Až past definitivně sklapla. 24. srpna 2012 americká USADA svou zprávou ochromila svět. Prokázala, že Armstrong při všech svých sedmi triumfech na Tour dopoval a odebere mu všechny tituly.
Jeho jméno je o dva měsíce později s posvěcením UCI z výsledků Tour vymazáno. Sedm ročníků doteď nemá vítěze.
Armstrong se k dopingu sám v interview s Oprah Winfreyovou dozná. A nakonec se sejde i s Bassonsem.
Photo: Lance Armstrong and Christophe Bassons met in Paris yesterday (Lemonde) pic.twitter.com/l1gYVoxYvQ
— ammattipyöräily (@ammattipyoraily) 7. prosince 2013
V prosinci 2013 se potkají v pařížském hotelu na Elysejských polích. Na místě, kde sedmkrát Texasan slavil triumf na Tour, si nyní mají vyříkat staré křivdy.
„Pro mě je nejdůležitější ti v soukromí říct, že se omlouvám,“ řekl prý Francouzovi Armstrong.
Bassons mu prý odpověděl, že by určitě vyhrál i tehdy, pokud by žádný doping neexistoval.
„Měl jsi psychické i fyzické vlastnosti na to, abys to dokázal. Ale to, že jsi přijel omluvit se mi osobně, je pro mě víc, než že jsi sedmkrát vyhrál Tour,“ řekl mu.
Sám Armstrong poté několikrát zopakoval, že svých činů lituje.
Thanks to Christophe Bassons for agreeing to meet with me last night here in Paris in what was a very engaging conversation.
— Lance Armstrong (@lancearmstrong) 7. prosince 2013
„Kdyby měl dnes můj syn na sobě žlutý dres a já ho viděl mluvit s Bassonsem tak, jako jsem s ním mluvil já, měl bych s ním dlouhou, dlouhou konverzaci. Je to jedna z mých životních epizod, kterých lituju nejvíc,“ řekl.
Podali si ruce a od té doby se neviděli.
Zatímco Armstrong nyní Tour komentuje pro americkou televizi, Bassons dál nahání jemu podobné.
A cítí se jako vítěz.
