Patřil k nejvyvolenějším v oboru a vydělával jako ropný magnát – součet jeho hrubých příjmů (bez reklam a včetně této sezony, byť v ní nehraje) činí přesně 212 225 902 dolarů, což je i při současném nízkém kurzu přes 4 miliardy korun. Řekli byste, že Bosh má naprosto všechno, on se však propadl do splínu hlubokého jako Grand Canyon.
A jeho velmi otevřená zpověď pro ESPN znovu ukazuje, jaká může být sportovní polosmrt. Tenhle termín přinesl fotbalový živel Tomáš Řepka a označoval jím moment, kdy se ze sportovních jevišť musíte přemístit do civilního života. Kdy skončí vše, na co jste byli zvyklí. Co jste milovali a kvůli čemu jste vstávali.
A za deset let vás ukřižují
Že to zní příliš romanticky? Ani ne, Bosh něco podobného podepisuje v plném rozsahu. „Všechno vyvane,“ líčí. „Kluci se snaží zůstat v kontaktu, ale to vydrží do půlky sezony, pak už jste mimo dění. Sedíte doma a máte pocit, že se o vás nikdo nezajímá. Ztrácíte sebevědomí. Ztrácíte smysl toho všeho.“
Tohle bývá ještě větší kolotoč, než když kolem vás v NBA létají dvoumetroví atleti. Basketbalová liga je na periodicky se opakující příběhy o zkrachovalých multimlionářích velmi citlivá, nováčci dostávají obsáhlá školení. „Dávají si pozor, aby hráče trochu vzdělávali v tom, jak s penězi naložit. Hodně lidí vyhledává finanční poradce,“ líčil po svém vstupu do NBA jediný Čech v soutěži Tomáš Satoranský. Hezká slova, ale těžší praxe.
Bosh svým zázemím patří mezi uvědomělejší. Už během kariéry rozjížděl byznys, se společností Max Deal Technologies pojistil 800 domén se jmény hráčů NBA. Propagoval počítačovou gramotnost. Ale...
„I já jsem udělal špatné věci - ve 22 letech vám dají něco podepsat, vrátí se za deset let a ukřižují vás,“ popisuje. Proto najednou po ránu nesleduje sportovní sestřihy, nýbrž ekonomické zpravodajství: „Mám miliony dolarů, ale nevím nic o financích. A tak se vzdělávám. Jednou za měsíc si s poradcem procházím vše řádek po řádku.“
Chris Bosh (vpravo) z Miami se po konci série prvního kola play-off s Charlotte zdraví s Jeremym Linem.
Život v NBA je symbolickou „jízdou na tygrovi“; až jednou vše krásné skončí, mohou vás návyky rázem roztrhat. Satoranský už po pár měsících ve Washingtonu rychle poznal, že dávat si v noblesních hotelech k snídani vajíčka za 50 dolarů je dlouhodobě neúnosné.
Zrovna on patří mezi basketbalisty, kteří nad budoucností přemýšlejí. Bosh takový nebyl. „Těžko o ní dumat, když vás zajímá jediná věc – jak být nejlepší na palubovce a získat titul,“ uvědomuje si. „Pak vám nikdo nevolá, připadáte si zapomenutí. Chápu, proč se tolik hráčů po kariéře rozvede a proč jich tolik zkrachuje. Utrácejí peníze jen proto, aby znovu zakusili tytéž pocity. Je to nekonečné hledání čehosi, co bohužel skončilo.“
On sám náraz reality ustál i díky manželce, které v rozhovoru hlasitě děkuje: „Probírali jsme spolu moje trápení, pomohla mi začít nový život. Jenže spousta hráčů se svými ženami vůbec nemluví.“
Všichni jsme sebestřední
Boshovi bude teprve 34 let, a nebýt vážných zdravotních komplikací, ještě před sebou mohl mít hodně solidních sezon. Cílil na mety typu 25 000 bodů či 15 000 doskoků, teď se místo toho stává obchodníkem a hlavně čím dál víc manželem a otcem. Ještě úplně nevzdal sny o návratu, ale pokud se rozplynou definitivně, bude připraven.
Chris Bosh
I když vzpomínky pořád bolí. „Všichni jsme egocentričtí, i já,“ uznává. „Ale ten pocit, kdy vás sleduje 20 tisíc lidí a vy dáte vítězný koš? To je něco neskutečného. Tak rád bych ho zažil ještě jednou.“
I s vědomím, že to bohužel mohou být chvíle za všechny peníze.
