"Ani nevím, kde jsem k tomu přišel. Ale je to už ze semifinálového zápasu. Úder byl zřejmě do krytu, od vlastní rukavice jsem si tam asi škrtnul," culil se nejlepší český amatér po finálovém vítězství 3:0 nad Irem Sutcliffem.
Bylo letos těžší vyhrát než loni?
Těžko srovnávat. Ir měl podobný styl jako já, vycházel z obrany. Až ve třetím kole jsem zkusil rovný úder, byl z toho bod, ke konci jsem se snažil udělat spíš sérii a další body padly. Mám radost, že to vyšlo. Varšava a Ústí jsou největší turnaje ve střední Evropě a já letos oba vyhrál. Nebral jsem obhajobu jako nějaký závazek. Spíš to pro mě bylo motivující. Kde se lépe ukázat než před domácími fanoušky.
Zápas vypadal dost vyhecovaně. Ještě po závěrečném gongu jste se špičkovali a napadali.
V životě bych to neudělal, ale když do mě po zápase šťourá, vracím to hned. Bylo to nesportovní.
Jak triumf oslavíte?
Najím se, pojedu domů, budu s přítelkyní. Pořádně se vyspím a ráno si uděláme třeba nějaký výlet.
Mrzí vás, že nedorazili Kubánci?
Celkem je mi to jedno, ale chtěl jsem už jednou s Kubáncem boxovat a porazit ho. Zatím se mi to vyhýbá. Snad na mistrovství světa.
A v září v Itálii se už od vás bude čekat medaile, že?
Sám bych ji hodně chtěl, byť jsem ještě relativně mladý. Tlak si nepřipouštím, chci to dokázat sám. Nevadí mi, že se ode mě čeká medaile. I kdyby mi všichni říkali nevyhraj, jdu si za svým cílem. Problém je, že v Česku nemám tolik zápasů ani s kým spárovat. Dřív jsem to zkoušel s Lukášem Konečným, ale ten je mimo zápas o deset kilo těžší než já. To už je zbytečné.
Co vás čeká dřív? Šampionát v Itálii či maturita na gymnáziu?
Maturita je odložená až po šampionátu. Teď musím dodělat klasifikaci ještě ze dvou předmětů - češtiny a angličtiny.
Uspěl jste v talentových zkouškách na fakultě tělovýchovy a sportu. Už víte, jestli vás přijmou?
Ještě mám písemné zkoušky, ale snad to bude už jen formalita. Ze 172 uchazečů jsem byl druhý o bod za nějakým fotbalistou ze Sparty. Mně nejvíc vyšla gymnastika, tam jsem měl plný počet. V plavání z 20 možných 17. Sparťan mě porazil v běhu. Celou dobu jsme se drželi spolu a najednou si říkám, co je to za čáru vedle mě? Naštvaný jsem nebyl, je jasné, že vrcholový fotbalista umí běhat líp než boxer.
Co se vám honí v hlavě víc? Olympiáda či profesionální ring?
Jednoznačně olympiáda. Co dělat mezi profíky bez úspěchu na olympiádě? Jdu postupně, teď chci uspět na MS, pak na olympiádě. Dál se uvidí.
