Ve velkém rozhovoru mluví jedna z nejvýraznějších tváří českého basketbalu nejen o svém sportu a s ním spojených snech, ale také o slávě hvězdy, o vysokoškolském studiu či o tradičním i o poznání méně tradičním líčení basketbalistek.
Basket není pinkaná
Jak jste se k basketbalu dostala a proč se vám zalíbila právě tato hra?
K basketbalu mě přivedl můj děda, když mi bylo devět. Začalo to tak, že jsme spolu chodili na různé sporty. Na basket, házenou, volejbal. A on se mě pak jednoho dne zeptal, co bych chtěla dělat. Já řekla basket, a tak jsem skončila v basketbalové přípravce. Líbila se mi dynamika pohybu, emoce. A také i kontakt se soupeřem. Není to volejbal, kde si jen pinkáte přes síť.
Kateřina Elhotová Narozena: 14. října 1989 Rodačka z Prahy působí v prvním týmu USK už od podzimu 2005. Začínala v klubu Kompresory Praha, dnes Prosek, působila rovněž ve Slovance. Je se dvojnásobnou českou šampionku (2009, 2011). Z velkých akcí má zatím jedinou medaili, podílela se na stříbru z mistrovství světa 2010. Z letošního evropského šampionátu si odveza "jen" čtvrté místo. |
Coby střelkyně s pevnou rukou můžete působit jako žena bez nervů. Vidíte to stejně?
Tak to vůbec ne. Někdy se nechám lehko vytočit, někdy zachovám chladnou hlavu. Nechci říct, že jsem cholerik, ale prostě záleží na náladě.
Od nálady se pak odvíjí, jestli odehrajete dobrý zápas, nebo špatný?
Ne, to určitě ne. Do zápasu jdu vždycky s tím, že chci podat nejlepší možný výkon, abychom vyhrály. Nálada jde stranou. Myslela jsem to spíš tak, že soupeř mě dokáže v určitou chvíli víc vytočit, než když jsem v pohodě.
Otázka, kterou si určitě položí mnohý divák: kde se vlastně ve špičkových sportovcích vezme ono sebevědomí zkusit to, vystřelit. Zkrátka rozhodnutí rozhodnout?
Nemůžu říct, že jsem byla vždycky taková. Člověk ví, co má natrénováno. A čerpá z předchozích situací a zkušeností. Lidi říkají, že mám určitý talent, prostě mi to občas do koše spadne. Střílet se snažím, protože na hřišti jsem od toho, abych proměňovala koše. Sebevědomí, někdy ho mám vyšší, někdy nižší. Hlavně moji blízcí se mi ho snaží dodávat. Já mám pro prohraném zápase tendenci uzavřít se do sebe. Hrozně mi vadí, když se to nepovede. Ale ostatní mi říkají: Hoď to za hlavu. Věci, které umíš, umíš stále. Je to jenom o hlavě a o psychice.
Zabiják? To ne, ten jde přes mrtvoly
Cítíte vy sama, že se ve vás postupně probouzí jakýsi instinkt střelce - zabijáka?
Jak já to chápu, tak zabiják je člověk, který jde přes mrtvoly, a to já určitě nejsem. Já se prostě snažím hrát s respektem k soupeři, ale vím, co umím, a snažím se to prodat. A někdy to vyjde, někdy ne. Člověk se ale vyvíjí a čím víc zápasů odehraje, tím je to lepší. Chci být v důležitých situacích sama sebou, odevzdat to nejlepší, nenechat se ovlivnit. Nevím, jestli bych to nazvala instinktem zabijáka.
Kateřina Elhotová v souboji s britskou obranou
Česká basketbalistka Kateřina Elhotová (vpravo) proniká tureckou obranou.
Někteří odborníci si příliš neváží vaší obrany.
Jakože špatně bráním? Určitě to není tak, že bych se na to vykašlala. Je to o zkušenosti. Když kolem vás útočí třeba Ruska Korstinová, která si vás zašlápne... Ona ví, kam se obránce pohne, a využije jeho chybu. Rozhodně to není tak, že bych si řekla, že jsem střelec a od obrany je tam někdo jiný. Můj hráč by mohl dát o bod víc než já a je to v háji. Na obranu nekašlu a chci se v ní zlepšovat. V tom je velikost hráče, že dokáže obojí. Zaútočit i ubránit.
Byla jste na svém pátém velkém turnaji. Myslíte, že se na mezinárodním poli posouváte dopředu s přibývajícími zkušenostmi?
Na prvním turnaji je člověk určitě nervóznější. Nechci říct, že teď nervózní nejsem, ale hráče znám víc a vím, co si můžu dovolit, jsem otrkanější. Když by se na mě člověk podíval na mistrovství Evropy v Itálii před čtyřmi lety a teď, určitě uvidí posun. Doufám, že dopředu. Ale ještě mám před sebou hodně práce. Třeba na té zmiňované obraně.
A co mimo hřiště v reprezentaci? Získala jste si v týmu větší pozici?
Trochu ano, v týmu se cítím dobře. Nejsem taková, že bych trenérovi řekla svoje. Tu pozici nemám. Ale už se nebojím komunikace s hráčkami, zeptám se, jak to ony chtějí zahrát a jak bych mohla něco zlepšit. V tomto směru jsem rozvinutější. Dřív jsem byla uzavřenější. Cítím se rok od roku líp, ale není to tak, že bych někam stoupala.
Chci do WNBA. Snad to není neskromné
Jaké jsou basketbalové plány jednadvacetileté Kateřiny Elhotové?
Budu ráda, když budu hrát takové časové úseky, jako na šampionátu v Polsku. S tím jsem se ještě nesetkala. Na to se těším. A těším se, že budu sbírat zkušenosti, to je to nejcennější. Hlavně po psychické stránce, protože v určité době má člověk hru navnímanou a už je to jen o hlavě, jak se s určitou situací vyrovná. Nejde o věk, jde o herní zkušenost.
Čím zazářilaV jednadvaceti letech má za sebou Kateřina Elhotová už třetí evropský šampionát a zároveň pátý velký turnaj. Teprve letos se ale zařadila k hlavním ofenzivním zbraním národního týmu. Dvaceti trojkami ovládla statistiku celého ME, z dálky střílela se skvělým průměrem 48,8 procenta (2. místo celkem). Nastřílela 14,2 bodu na zápas, byla nejlepší Češkou a pátou v celkovém hodnocení. Zvlášť vstup do turnaje měla Elhotová excelentní. Blýskla se 27 body proti Britkám, 19 proti Běloruskám a opět 19 - ale tentokrát při stoprocentní střelbě - proti Turkyním, později stříbrným. V utkání o bronz si připsala 17 bodů. |
To jste řekla moudře. Buďme ale povrchnější. Prozraďte třeba, po kterých trofejích či angažmá toužíte.
Chci se dostat na level, kdy vás všichni znají. Když se řekne vaše jméno, všichni vědí, kdo jste. Nevím, jestli to není moc neskromné, ale ráda bych, aby to nezůstalo jen v Evropě. Chci se podívat do Ameriky. Bude záležet na tom, jak budu hrát. Na štěstí, jestli potkám ty správné lidi. Ale tohle je můj sen, podívat se tam a poznat, co všechno to obnáší.
U mužů je NBA jasným vrcholem, u žen to tak jednoznačné není.
No nevím, když v Čechách řeknete, že hrajete WNBA, je to nějaký pojem, ne? Tak to cítím já. V Evropě není víc než Euroliga a dostat se na reprezentační turnaje. No a pak si zahrát za mořem. To vidím jako vrchol a nevím, kde vidí jiní nějaký vyšší.
Máte nějaké plány v souvislosti s příštím draftem do WNBA?
Tak to neřeším. Příští rok nevím. Je olympiáda. Navíc si myslím, že je to pro mě brzy.
Draftu se ale můžete zúčastnit a pak do soutěže nejít hned ten samý rok.
Vidíte, tak to mě ještě nenapadlo.
České basketbalistky (zleva) Kateřina Elhotová, Petra Kulichová a Eva Vítečková na tiskové konferenci představují reprezentační dresy.
Petra Kulichová (vlevo) a Kateřina Elhotová v reprezentačním dresu
Kateřina Elhotová (vlevo) a Kateřina Bartoňová v reprezentačním dresu
Blíží se okamžik, kdy Kateřina Elhotová zamíří z USK do "Evropy"?
Určitě bych ven chtěla. Láká mě už ta zkušenost potkat se s jinými lidmi, poznat nové spoluhráče a trenéry. Mně se tedy víc líbí evropský basket, v Americe je to víc o jednotlivci, v Evropě se hraje kolektivněji. Takže když bude možnost, podívala bych se ráda i po Evropě.
Máte nějaký vysněný klub?
Ne, to říkat nebudu. Záleží na víc faktorech. Mám ráda teplo, šla bych někam na jih. Ale pokud najdou perfektní angažmá jinde, taky se bránit nebudu.
Hrají v tom rozhodování roli také peníze?
Jsem mladý hráč. Důležitější je, kolik minut budu hrát, než za kolik budu hrát.
Česká reprezentantka Kateřina Elhotová proniká pod francouzský koš.
K odchodu do WNBA jste možná učinila za poslední půlrok několik důležitých kroků. Zazářila jste při Utkání hvězd Euroligy i při mistrovství Evropy.
Mrzí mě ale to, že první zápasy byly s relativně se slabšími soupeři. Tam se mi dařilo. Pak přišly duely se silnějšími, a to už nebylo ono. Nechci říct, že jsem se nedokázala vyburcovat. Ale jak začnu cítit únavu, vleze mi to do hlavy a už nedokážu vydat ze sebe to hlavní. Ti velcí hráči to dokáží potlačit a dokáží hrát stejně, jako když unavení nejsou.
Jak tuhle vlastnost získat? Dá se odkoukat či naučit? Nebo přichází časem?
Myslím, že platí to poslední. Krásným příkladem je Hanka Horáková na mistrovství světa. Každý zápas vedla tým. Ty její zisky, v důležitých chvílích dokázala dát body. Obdivuju ji.
Ve srovnání s Horákovou máte obrácenou kariéru. Vy jste se z rozehrávačky přesunula na křídlo. Cítíte se na tomto postu lépe?
Já asi nejsem takový vůdcovský typ. To rozehrávačka musí mít neskutečné dovednosti s míčem. Křídlo má volnější pohyb, není tolik svázané. A to jsem asi já. Oproti vysokým křídlům typu Jana Veselá nebo Eva Vítečková mám samozřejmě nevýhodu, mám relativně špatné postavení. Musím to vynahradit jinak.
Děti zvedají náladu
Jste také basketbalovým divákem a fanouškem? Sledujete třeba přenosy z nejslavnějších soutěží?
Musím říct, že NBA skoro vůbec. Když se hraje v televizi mužská Euroliga, tak se podívám. Moc nevím, kdo za jaký tým hraje. Kdo vyhrát titul v NBA, kdo je dobrý, to vím, ale sledovat denní výsledky nestíhám. Jsem zvědavá na Jana Veselého v NBA. Myslím, že předvede to, co předvedl i v Eurolize.
I vy už se začínáte dostávat do pozice basketbalové hvězdy. Jak se vám žije se slávou?
Mám radost, když za mnou přijde malá holčička a řekne: Líbí se mi, jak hraješ a budu taky hrát basketbal. To je nevětší radost, když jsem někoho inspirovala. Děti mi vždycky neskutečně zvednou náladu. Budu se je snažit nezklamat.
Kateřina Elhotová v dresu ZVVZ USK Praha
FRANCOUZSKÁ CHAPADLA. Česká křídelnice Kateřina Elhotová střílí přes francouzskou obranu.
Berete na sebe i část zodpovědnosti za budoucnost českého basketbalu?
To ne. Zatím za nikoho zodpovědná nejsem. V první řadě to člověk dělá pro sebe. Když vidí holčičky, má radost a chce, aby i jiní měli radost z něj.
Jaký máte přístup ke společenským událostem. Například když jste se dostala do talkshow Jana Krause?
U Krause to bylo fajn, bylo tam celé družstvo, takže jsem ani nemusela moc říkat. To je pro mě dobře. U něj je všeobecně legrace. Takové akce bývají zpestřením života. Vlastně je to potěšující.
"Líčení" i na stehně
Jaký máte vztah k módě?
Musím říct, že módní trendy nesleduju, určitě si nekupuju časopisy. Oblečení nakupuju ráda, ale sleduju, jestli je to pohodlný a jestli mi to sluší. Ne, jestli je to v módě.
A co móda na hřišti?
Vždycky koukáme, jestli nám ladí dresy. Ale ty letošní reprezentační se mi líbí. Řešily jsme, jestli budou ladit boty, ale fasovaly jsme bílé, to je k bílému dresu ideální. Co jiného řešit? Možná ještě ponožky...
Líčíte se před zápasem?
Letos jsem tomu moc nedala. Na mistrovství Evropy vůbec nic. Loni na mistrovství světa jsem si dělala řasy. No a jinak si lepíme vlaječku na ruku. Toť vše. A pak mám ještě takovéhle líčení. (Kasá si nohavici kalhot a na stehně ukazuje kakaovou modřinu rozhodně větší, než je mexický dolar.). No ale to je dost nechtěný.
Jsou v jednotlivých týmech velké rozdíly v přístupu ke svému vzhledu?
Některé holky na to dají hodně. Probíhá rtěnka, make-up, tvářenka. To vůbec nechápu. To musí být hrozně nepříjemný. Ale někdo se tolik nepotí, já docela dost, mně by to za chvilku teklo po tváři.
Čaky, ne Chucky!
Prozraďte, jak jste se dostala k přezdívce Čaky. Je to snad podle hororové panenky?
Ne, to určitě ne. Ta se i jinak píše, Chucky. Dostala jsem přezdívku od spoluhráčky ze Slovanky Báry Veselé. Ta mi najedou řekla Čaky. Já na ní, jak na to přišla. Prý přehodila písmenka ve slově Kači. Ujalo se a holky mi tak říkají doteď.
Kateřina Elhotová v reprezentačním dresu
Co vás kromě basketbalu zaměstnává?
Snažím se dělat školu, Vysokou školu ekonomie a managementu. Je to docela náročné. Dala jsem si předsevzetí, že se budu na mistrovství Evropy učit. Jenomže člověk je unavený. Měla jsem s sebou dvě učebnice a ani jsem to neotevřela. To mě mrzí. Teoreticky jsem ve třetím ročníku, ale chybí mi spousta zkoušek a seminárních prací. Jsem zvědavá, jak to stihnu.
Jaký obor studujete?
Studuju komunikaci a lidské zdroje. Přišlo mi to nejpřijatelnější. Zaměřovat jsem se chtěla na psychologii a sociologii, to mám a jsem za to ráda. I když je to pro mě těžká a náročná škola. Učit se ohromné množství pojmů není lehké. A matematika taky není má silná stránka. S tím bojuju.
Hrajete za USK, tedy Univerzitní sportovní klub. Jak na tom v tomhle ohledu v týmu jste?
Ty spoluhráčky, které mají studentský věk, opravdu studují. Loni nás bylo snad pět. To je myslím docela dost.
U čeho aktivně či pasivně odpočíváte?
Dala jsem si plán, že budu odpočívat aktivně. Žádný ležení. Trochu se mi to ale vymklo z ruky. V plánu bylo koupit si kolečkové brusle, chodit na kolo. Nic z toho se mi nepovedlo. Před mistrovstvím jsem se alespoň potkávala s kamarády, které jsem dlouho neviděla. Měla jsem čas na věci, které normálně nestíhám. Za to jsem ráda. Ale snad si ve volnu všechno vynahradím. Plavání, půjdu si zaběhat, na procházky...
