Česká jednička nad vysokými plůtky má cíl: stát se prvním sprinterem bílé pleti, který se dostane časem pod 13 sekund. Za svým snem se žene i přes překážky.
"Dokážeš to," povzbudil ho kubánský rychlík. Sám kdysi běhal stodesítku za 13,5 sekundy a myslel si, že pod magickou hranici se nikdy nedokáže dostat. Bojoval, dřel a svoji vizi naplnil.
"Kdybych byl z padesáti procent tak dobrý jako Dayron, pak by mi to stačilo," uvažoval překážkář pražského Olympu. "Chtěl bych si z něj vzít všechno."
Svobodovi někteří vyčítají, že má moc silné řeči. Brzdi, trošku skromnosti, vzkazují mu. Jenže on nechce běžet v pelotonu, on chce být na čele a rozrážet vítr coby nejsilnější závodník.
"Ale to je správný přístup, bez velkých cílů to nejde," argumentoval Robles.
"Jsem rád, že to říká i světový rekordman, a doufám, že se tahle slova dostanou i k mým kritikům," potěšilo ho. "Zdravé sebevědomí v individuálním sportu je potřeba."
Idol a obdivovatel se znovu potkají na Zlaté tretře, nejrychlejší překážkář světa dorazil už počtvrté. Před dvěma lety v Ostravě vytvořil dosud platné světové maximum 12,87 sekundy.
A Svoboda byl u toho. "Pro každého atleta je ctí, když může startovat v závodě, kde padne rekord," přiznal Čech.
Loni tu zase třiadvacetiletý rodák z Guantánama zaběhl nejlepší čas roku, i s horečkou. "Sám jsem byl šokovaný," říkal. Vítkovický tartan má prostě rád.
"Poslední dva roky tu byly pro mě fantastické," uznal po nekonečné cestě z Kuby. V letadle strávil 36 hodin. "Ale jsem v dobré formě a očekávám nejrychlejší čas roku."
"Já bych rád zaběhl čas kolem třinácti sekund, kdyby pánbůh dal tak 12,99," přál si Svoboda. "A když slyším, jakou má Dayron formu, proč bych se třeba zase nemohl zúčastnit běhu, ve kterém padne světové maximum?"
