"Ale když jsem zjistil, o co jde, tak jsem se těšil. Je to fajn akce, která nám přiblížila to, čím jsme."
Takže chcete říct, že ani před rokem 1989 žádné podobné cvičení armádní sportovci absolvovat nemuseli?
Já jsem byl dva roky před revolucí na vojně. Ale jako sportovec, takže jsem hlavně vesloval. Přijímač jsem prožil v kuchyni, protože jsme tehdy přišli na vojnu jediní dva sportovci, takže nás k žádné jednotce nevyslali a zůstali jsme v Praze na Dukle. A tam jsem dva měsíce škrabal brambory. To byl celý můj výcvik.
Ale aspoň ke střílení jste se za tu dobu, co jste v armádě, dostal, ne?
Jasně, ale poprvé, až když jsem zůstal na vojně jako voják z povolání. Na střelbu jezdíme pravidelně i nyní, ale jen ze samopalu a z pistole. Kulomet byl teď pro nás novinka.
Jak vlastně celý výcvik ve Vyškově berete? Je to pro vás víc zábava, nebo povinnost?
Spíš zábava, ale je to i tím, jakou formou to je dělané. Já myslím, že to je v pohodě.
A jak moc je celodenní výcvik náročný?
Fyzicky ani ne, my jsme zvyklí na mnohem tvrdší trénink a větší zatížení. Tohle je pro nás zábava. I tím, jaké je počasí, si to užíváme.
Vy můžete srovnávat i s obdobím před revolucí. Panuje teď v armádě uvolněnější atmosféra?
Určitě. Před rokem 1989 to, co bylo vojenské, se moc nepropagovalo. Těžko by se tehdy novináři dostali na vojenské cvičení. Těžko bychom se my jako sportovci dostali k tak těžké technice, jako jsou tanky. Že by nás do toho posadili a mohli jsme takovou mašinu řídit. Armáda se určitě přiblížila civilním lidem, protože teprve teď můžou nahlídnout, o čem je.
Ale zase byla zrušena povinná vojenská služba.
Je pravda, že předtím každý normální zdravý chlap vojnou prošel a měl nějaké zkušenosti. Spousta mladých kluků vůbec netuší, co armáda obnáší.
