Kdy se to začalo lámat?
V prvním setu bylo všechno fajn. Dělala jsem, co jsem měla a o čem jsme mluvili s trenérem, držela jsem se plánu. Ale ze začátku druhého setu jako bych se začala trochu bát, nevědomky jsem změnila taktiku a už to nebyla ona, kdo běhala, ale já. Když jsem ji chtěla rozběhat, už to nebylo ono, ani přesné, ani dlouhé.
Zdravotně jste v pořádku?
Na sto procent to není, protože jsem si po Wimbledonu v Biarritzu zvrtla kotník, byla mimo na čtrnáct dní a zase začínala znovu. Teď už je to lepší.
Zranila jste si stejný kotník jako na loňské olympiádě?
Ano, ale jiné místo.
Měla jste zatejpovaná obě kolena.
Je to tvrdý povrch, na kterém jsem rok a půl nehrála a ono to bolí. Než si na to tělo zvykne, preventivně to vážu. Beton je povrch, který je fyzicky strašně náročný na všechno. Na nohy, na klouby, na svaly.
Letos máte zvláštní sezonu. Na turnajích bez vyhraného zápasu, ale třetí kolo na dvou grandslamech.
Emocionálně to je dost horská dráha. Vypadalo to dobře, že by to mohlo jít, ale... Doufám, že je to otázka času, než dostanu do nohou pár zápasů.
Je to ironie osudu, že 3. kolo jste uhrála na grandslamech, kde jste na rozdíl od US Open nevyužila tzv. chráněný ranking?
Ještěže, že jsem tam něco uhrála. Ale kdybych si měla vybrat, jestli hrát třetí kolo na Wimbledonu nebo na US Open, je to úplně jedno.
