I díky atletickým tréninkům s Rychlýma holkama?
To byla součást změny, upravila jsem skladbu přípravy. Přece jen trénuju přes deset let, typy tréninku byly vesměs stejné a tohle byl jeden z impulsů. Oslovila jsem trenérku Martinu Blažkovou, která vede Denisu Rosolovou se Zuzkou Hejnovou, a trénovala jsem s ní v podstatě celé léto.
Hlavně asi běh, ne?
Nejenom to, taky v posilovně. Ukázala mně jinou, zajímavější skladbu cviků, víc mě to baví. Ale atletika? To mě určitě nezlákalo. Párkrát jsem se byla s holkama vyklusat a myslím, že by mi to moc nešlo.
Takže zůstanete u sněhu. Kolik jste toho stihla najezdit?
Už na konci srpna jsem absolvovala třítýdenní soustředění v Austrálii, potom jsem byla třikrát po čtrnácti dnech na kempu ve Švýcarsku.
Bylo hledání dobrých podmínek složité? Podzim je letos nezvykle teplý.
Naštěstí ve Švýcarsku trať měli, udržovala se, i když ze začátku to bylo hodně ledové. Když ještě nebyl sníh, jezdilo se po čistém ledovci.
A Austrálie?
Ta je všeobecně zajímavá, ačkoliv samotný kopec moc záživný není. Jak jsem se ale dozvěděla, je to jediné středisko, kde se lyžuje mezi gumovníky. To je strom se zvláštní barevnou strukturou a ani vlastně nevím, podle čeho ten název má. Na poslední tři dny jsem byla na pobřeží a to už je takové milejší, byli jsme mezi papoušky, klokany.
Teď vás zase čeká 14 dnů dřiny v Rakousku.
Protože v Zermattu se lyžuje ve skoro 3,5 tisících metrů nad mořem, a když se tam zkazí počasí, může se stát, že vás třeba týden nepustí nahoru. I když ani v Kaprunu teď nejsou sněhové podmínky nic moc. Doufám, že aspoň něco se bude dát odtrénovat, minimálně skoky.
Máte přichystanou nějakou skokovou novinku?
Žádnou, cílem přípravy bylo znovu se po zranění kolene vyjezdit, znovu začít věřit noze, snažit se na ni nemyslet.
Takže už se o koleno můžete opřít i bez ortézy?
Rozhodně. Plán byl, aby se mi vrátila jistota a síla do nohy, abych se fyzicky vrátila tam, kde jsem byla před zraněním. Myslím, že mám natrénováno tak, jako v předchozích sezonách, jako kdyby se nic nestalo.
