„Na oba je spolehnutí. Petr Blecha to dělá už roky, má to v paži,“ povídal předseda veslařského svazu Dušan Macháček.
„Bude to otrava,“ očekával Blecha, kouč nepárových posádek Dukly a reprezentace. „Protože na německých dálnicích nemůžete s takovým nákladem jet rychleji než stovkou. I s přestávkami pojedeme třináct čtrnáct hodin, budeme se střídat. Ale je to lepší než trmácet se autobusem se závodníky, raději si to odřídíme sami.“
Většinou jezdí po Evropě s Milanem Dolečkem starším, trenérem skifaře Ondřeje Synka. „Jenže Milan v pátek letí do Amsterdamu s Ondrou, tak zaskočil Pepa Lukš. Je to špičkový řidič, před dvěma lety jsme spolu vezli lodě do Varese na mistrovství Evropy,“ chválil Blecha kolegu ze Slavie, který nyní na mistrovství světa povede dvě ženské posádky, dvojskif a dvojku bez kormidelnice.
Lodě samozřejmě musí být pojištěné. „Je to rámcová pojistka na osm milionů korun a platí celý rok, týká se i soustředění, závodů Světového poháru nebo mistrovství Evropy,“ vysvětlil Macháček.
Sevilla je lepší než Bělorusko
A pokud dojde k nějakému karambolu přímo na akci? „Když se srazí lodě? Na to se pojistka vztahuje taky,“ dodává svazový šéf. „Ale na větších podnicích včetně Světových pohárů mají výrobci lodí stany se servisem, a pokud to jde, udělají opravu na místě.“
Zajímavé je i další číslo. Účast deseti posádek na mistrovství světa přijde veslařský svaz na milion korun. „Hlavně jde o ubytování, protože musíme použít oficiální hotel, samozřejmě s plnou penzí. Je v tom i zajištění přepravy z hotelu na kanál a zpět – rozhodně to není dobrá vůle pořadatelů,“ vypočítával Macháček.
A Blecha? V přepravě veslařských lodí už je mazák, s přívěsem jezdí třináctým rokem. Jaký byl jeho nejvzdálenější cíl? „Sevilla, kam jezdíme každý rok na konci zimy s Duklou na soustředění. Jedna cesta dělá 2 700 kilometrů, jedeme to třicet hodin. To mi zase dělá parťáka masér Franta Piškule. Ale aspoň projíždíme civilizovanými zeměmi. Zato při cestě třeba do Běloruska není o co stát, na hranicích dělají obstrukce,“ líčil.
Ještě se mu nestalo, že by se lodě cestou na velký podnik nějak poškodily. „Jen jednou, ale to bylo tady. Z Račic jsem kdysi vezl lodě do Prahy, veslaři špatně uvázali čtyřku a v Roudnici spadla z vleku. Postavila se na špičku a dotkla se vedení, takže půlka Roudnice zůstala bez proudu. Pak spadla a rozlomila se, byla úplně odepsaná. A tehdy ještě nebyly povinné pojistky,“ vzpomněl si.
