Josef Váňa starší hledá důvod v nárůstu tělesné výšky, ale i v lenosti této nové fastfoodovsko-facebookové generace, která odmítá kvůli dostihové vábničce hladovět.
Vyšší jsou však teenageři všude na světě. Vymírají tedy žokejové také v dalších zemích? Kdepak. Jan Faltejsek o svém působení ve Francii vypráví: "Z 13 jezdců je v mých stájích šest mladých kluků kolem 20 let. Někteří nedostanou tolik šancí, tak odejdou a dostanou ji jinde. Ale těch mladých je ve Francii spousta."
"Zato v Česku je těm starým pákám hodně přes třicet a mladým chybí zápal," porovnává Faltejsek. "Neřeknou si: Jó, tak si třeba padesátkrát nabiju hubu, ale furt to budu zkoušet. I když je totiž někdo blbej, nakonec se může naučit jezdit. Jen mi u těch kluků chybí hroší kůže. Nechce se jim makat."
Josef Váňa v šedesáti stále může vyhrávat. Mladí soupeři scházejí.
Ve Váňových stájích vedle jeho syna jezdecky roste také nadějný Michal Kubík, ale to je spíše výjimka potvrzující pravidlo. "Nepřeje tomu doba. Dnešní mladá generace je úplně jiná, děti mají spoustu jiných zálib," říká 33letý Josef Bartoš. "Je těžké dostat ty kluky ke koňům, kde je čeká jen práce, která zabere i víkendy."
Ovšem problémů vidí Bartoš víc. Poukazuje, že v zemi není nastavený systém práce s jezdci. "Víc by mohla dělat Střední škola dostihového sportu a jezdectví ve Velké Chuchli. Stačilo by, kdyby nabízela stáže u slavných českých trenérů. Mladí jezdci by se u nich mohli uchytit, a i kdyby ne, ten čas by pro ně byl velmi užitečný."
Zásadním problémem jsou též finance. Stájový jezdec dostává měsíčně okolo 15 tisíc korun hrubého. Další – nejisté – příjmy má jen z dostihů. "Než se někam vyšvihne, je to tvrdá práce za málo peněz," říká Bartoš. "Někde v kanceláři dostanete stejné, nebo spíš větší peníze za mnohem míň času."
Někteří mladíci, kteří přesto u jezdeckého řemesla zůstávají, záhy po vyučení prchají do ciziny za výrazně vyššími penězi. Faltejsek se kdysi vytratil do Anglie a Itálie. Podobně usiluje 22letý Ondřej Velek o angažmá ve Švýcarsku. "Vydělám si tam dvakrát až třikrát víc než tady," říká Velek. "V zimě pořádají Švýcaři dostihy i na sněhu a zamrzlých jezerech. Když se naskytne šance, zůstanu tam i v hlavní sezoně."
Jan Faltejsek patří spíše do střední generace, přesto s jeho triumfem vítěz Velké před rokem výrazně omládl.
Velek si snadno všiml, že většina českých trenérů raději preferuje ostřílená jména. "Pak to vypadá, že pro nás mladé je to tady sport o ničem," rozhovoří se. "Odrazuje mě i pár věčně nespokojených trenérů a majitelů. I když vyhrajete, často se jim zdá, že to nebylo dost přesvědčivé. Pořád hledají chyby. V cizině se trenéři a majitelé chovají k jezdcům úplně jinak. Vyhrajete a majitel přiveze do stájí chlebíčky nebo lahev něčeho dobrého. To se tu stane jen výjimečně."
Také Bartoš soudí, že vina za vymírání mladé jezdecké generace padá i na české trenéry. "Měli by pochopit, že talentované kluky mají přes zimu pustit ven, ať se otrkají. Jenže praxe je úplně jiná. Řeknou jim: Přes zimu pracujte tady, ať si zasloužíte pozici jezdce, který bude jezdit v sezoně."
