Gabriela Soukalová vypráví, jak je v porovnání s loňským podzimem úplně jinou ženou: „To je vám takový rozdíl. Moc se těším. Na soustředění i na závody.“ Z ničeho nic se zakoktá a rozesměje.
„Vydejchej se,“ radí jí Michal Šlesingr.
„Já se cítím fyzicky i psychicky tak odpočatá,“ líčí vzápětí Soukalová a zase se spontánně rozchechtá a není k utišení.
„Promiňte, to je asi tím, že jsem si dala sladké,“ uculí se.
A je pohoda.
Pátečním odletem za sněhem, na soustředění ve švédském Idre jako by biatlonistům začínala zima. Jen Veronika Vítková si počká, doma musela ulehnout se žaludečními problémy, a tak odcestuje později.
Boom českého biatlonu, datující se od roku 2012, zatím vyvrcholil skvostnou bilancí poslední sezony:
– čtyři medaile včetně jedné zlaté z mistrovství světa,
– malý glóbus ve Světovém poháru pro štafetu žen,
– 21 umístění na pohárových stupních vítězů
– a čtyři Češi v pohárové Top 10.
Od ledna do března byl biatlon nejsledovanějším sportem v České televizi. V březnu dokonce obsadil co do sledovanosti na kanálu ČT Sport všechny příčky v Top 10.
Přibývalo mládeže, peněz i sponzorů. Na žákovských závodech se nyní utkává 400 dětí, dvakrát více než ještě předloni. Svazový rozpočet narostl o 30 procent, ten reprezentační o 15. A dvě třetiny rozpočtu se nyní vydávají právě na rozvoj mládeže. Aby ji měl kdo trénovat a aby měla s čím střílet. „Za loňský rok jsme nakoupili zbraně za 10 milionů, to je pro nás obrovská suma. Ale ty zbraně jsou základ,“ říká šéf svazu Jiří Hamza.
Přestože zároveň vylepšují podmínky také reprezentantům, Hamza ujišťuje: „Myslíme racionálně, kraviny nevymýšlíme.“ Kamion pro servismany, jakým disponují jiné špičkové země, nakonec nekoupili. „Bylo by s ním až příliš starostí,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář. Servismani však dostali mnohem prostornější dodávku - crafter.
„Pro závodníky je to pořád stejná dřina, ale snažíme se jim ji alespoň zpestřit,“ tvrdí Rybář. Poprvé tak byli už v červnu lyžovat na „posledním sněhu“ v norském Viku a v létě se připravovali v luxusně vybaveném francouzském národním centru v Premanonu. „Určitě nemáme podmínky jako Norové, ale už se nemusíme uskromňovat jako dřív,“ oceňuje trenér žen Zdeněk Vítek.
Takřka vše probíhalo dle plánu, jen občas museli improvizovat. Soukalová byla na operaci s mandlemi, Šlesingr s nosní přepážkou, Puskarčíková a Landová ležely ve skriptech, aby ukončily studia.
Rybář je tradičně ve výsledkových prognózách pro další zimu opatrný a varuje: „Během čtyřletého cyklu vždy přijde jalovější sezona, kdy si organismus sám řekne, že potřebuje orazit. V přípravném období si naši sportovci kolikrát sáhli úplně na dno. Přemýšlel jsem, jestli už nejsou na limitu, ale vždycky se z toho zase zmátořili. Věřím, že se pořád máme kam posouvat.“
Jeho svěřenci jsou sebevědomí, namotivovaní. A jak tvrdí Michal Šlesingr: „Rezervy jsou vždycky. Buď to půjde, nebo ne. Jiná možnost není.“
Hamza vtipkuje: „Můžeme myslet i na 25 pódiových umístění.“ Načež reálně dodá: „Cesta je nastavená dobře. Uvidíme, co na to soupeři.“
Koncem listopadu honba za pohárovými body a stupni začne.
