Neznamená to, že by Češi byli v roli začátečníků. Naopak, v baseballové Evropě se díky své píli a učenlivosti propracovali mezi špičku. Na „pány profesory“ v podobě právě Nizozemců a Italů jsou však stále krátcí. „Určitě je doháníme. Ale jestli je dokážeme chytit na příštím mistrovství nebo až za deset let, to nedokážu říct,“ podotýká nadhazovač Daniel Mráz, který na právě skončeném turnaji obsadil s českým týmem 4. příčku.
Na jednu stranu tím Češi dosáhli nejlepšího výsledku v historii, zároveň však nedosáhli na vytouženou medaili. „Pocity jsou trochu smíšené, ale když jsme si to zrekapitulovali, je to velký úspěch,“ oznamuje Mráz. „Čtvrté místo vypadá smutně, ale já to rozhodně hodnotím kladně,“ přidává se Chroust.
Přesto je tu jedno ale. Česko v základní skupině snadno přejelo celky druhého sledu, z pěti duelů ve finálové společnosti však vyhrálo jen jeden nad Francií. „Všechno nepřijde hned. Je u nás viditelný pokrok, ale musíme jít postupně,“ upozorňuje Chroust.
Střetnutí s medailisty pro domácí výběr nedopadlo příznivě: Nizozemsku podlehl 0:7, Itálii 1:9 a Španělsku 2:9. „Ty nejlepší týmy jsou pořád jinde. Především jsou to profesionálové, a když se s námi baví, nechce se jim věřit, že normálně pracujeme. Taky jsme jako jediní ve finálové skupině neměli žádného naturalizovaného cizince,“ upozorňuje Mráz, který nadhazuje za brněnskou Techniku.
V tuzemské extralize pochopitelně nenarazí na tak zdatné útočníky. „Alespoň to člověka donutí se lépe koncentrovat na každého pálkaře, protože víte, že každý borec něco umí. I když uděláte dobrý nadhoz, tak to někdy stejně odpálí,“ popisuje Mráz. „Ale člověk nesmí mít strach. Musí házet, co umí, a nesnažit se udělat něco extra navíc.“
Nadhoz má Česko solidní, hru v poli výbornou. Stále však trochu kulhá na pálce. „Přijde mi, že nám chybí sebevědomí. Kluci to umí, ale proti vydrilovaným profíkům se necítí na pálce tak komfortně,“ míní Mráz. A Chroust, hrající jako vnitřní polař za brněnské Draky, souhlasí: „Lepším soupeřům stačí, aby ucítili, že má náš nadhazovač problémy, a dokážou toho využít. To my ještě neumíme.“
Češi se tak pořád mají co učit. Zároveň už se však dostali do pozice, kdy mohou hráči svorně říct: „Na příští Evropě budeme zase bojovat o medaili.“
