Už s nimi hrál i tyčkař Adam Ptáček, dnes se připojí i další z počítačových nadšenců desetibojař Roman Šebrle.
"Máme ještě dva počítače, můžeme hrát v šesti, kdyby měl někdo zájem," vyzývá Bába.
Českým atletům nevadí skromné podmínky v univerzitním městečku. Pobyt v malých pokojích většinou s jednou postelí a málokdy se sociálním zařízením berou s nadhledem.
|
Trenéři mají na mistrovství světa omezený přístup k závodníkům Se vstupem na rozcvičovací stadion v blízkosti Stade de France v Paříži mají Se vstupem na rozcvičovací stadion v blízkosti Stade de France v Paříži mají |
Brazilský dům, který obývají společně s Keňany, atlety ze Sýrie a samozřejmě Brazilci, je jako jediný v rozsáhlém areálu na čipové karty, je však až na druhém konci od hlavního vchodu.
Sice přímo u tréninkového stadionu, ale zase hodně daleko od jídelny, kam atleti chodí třikrát denně. A často tam jezdí na kole, která jsou v areálu volně k dispozici.
"Je to pohoda, aspoň nemusím tolik chodit," usmívá se diskařka Věra Pospíšilová.
"Všichni z vesnice jezdí trénovat na stadion u našeho domu, takže tam kola vždycky najdeme," vypíchl přednost vedoucí výpravy František Fojt.
Kola jsou volně k mání v areálu, kam s ním atlet dojede, tam ho nechá. "Ještěže je Petr Sikora šikovný chirurg, už nám tři kola spravil," povídá se masér výpravy Vladimír Brejcha.
Všichni se shodli, že už bydleli lépe, ale nikomu to nevadí. "Kdo chce mít každý den tři nové ručníky na posteli, ať si jde jinam," mávl rukou výškař Tomáš Janků.
