"V devětaosmdesátém jsem se zúčastnil štafetového běhu z Prahy do Paříže, o dva roky později jsem ochutnal Světový běh míru a na premiérovém mistrovství republiky v běhu na 24 hodin jsem získal titul. To je má parketa, bylo mi tenkrát jasné a zůstal jsem přítelem velkých vzdáleností," tvrdí sedmačtyřicetiletý dobrodruh.
Včera ráno v osm hodin odstartoval z Aše a přes Cheb, Stříbro, Plzeň, Beroun, Prahu, Kolín, Pardubice, Vysoké Mýto, Olomouc a Nový Jičín chce být v neděli večer v Českém Těšíně. Když to zvládne, dostane se do Guinessovy knihy rekordů.
"Ale už v ní jsem zapsán. Loni jsem za 16 dní běžel kolem republiky, celkem 1368 kilometrů. Letos to beru napříč," usmíval se včera Škorpil poté, co dorazil do Chodové Plané. Vždy, když si udělá přestávku, zapne mobil a klidně poskytne rozhovor. Snad to bere jako rozptýlení.
"Ale žádná nuda to není. Kochám se krajinou, jednou, když jsem probíhal Děčínskem, napadlo mě, že bych tamní přírodní scenérie mohl točit na kameru a prodat to cestovní kanceláři. Bylo tam krásně," vzpomíná ultramaratonec.
Jenže jenom o spoustě pomalu se míhajících výhledů na krajinu podobné výkony nejsou. Kdo chce něco podobného zažít, musí počítat, že bude s největší pravděpodobností fyzicky trpět.
"Bolí to hodně, ale každá další zkušenost hodí tělo o kus dopředu. Hlavně musí vydržet nohy," říká Miloš Škorpil.
Na cestu z Aše do Českého Těšína mu vydrží jedny běžecké boty, ale v doprovodném autě má přesto rezervu. "Třeba pro případ špatného počasí, běžet dlouho v mokrých botách není příjemné. Ale střídám jen naprosto stejný model."
Tak trochu připomíná dobráka Forresta Gumpa ze stejnojmenného amerického filmu. Ten lidem ukazoval životní cestu, mimo jiné, několikanásobným přeběhem Spojených států od Pacifiku k Atlantiku. "Znám ten film," přiznává Škorpil a ještě krátce zmíní další akci. "Příští rok chci běžet kolem Ameriky. Devatenáct tisíc kilometrů."
 Ultramaratonec Miloš Škorpil (vpravo), který je na cestě z Aše do Českého Těšína, vbíhá do Chebu. |
