„Prolétlo mi hlavou, že jestli to nedám, tak to pěkně podělám,“ líčila po zápase Elhotová. „Což není úplně správná mentalita, ale jsem ráda, že to tam spadlo.“
ZPRAVODAJSTVÍz kvalifikace Česko vs. Rumunsko |
Utkání jste měly dobře rozehrané, jak došlo k tomu, že jste najednou 11 vteřin před koncem o bod prohrávaly?
Říkám to dost často, koncovky nám moc nevyhovují. Obzvlášť, když jde o vypjaté utkání. Jako bychom se nechaly strhnout na špatnou stranu. Z takových zápasů se musíme poučit, abychom chodily furt stejně dopředu a nepolevovaly v obraně. Protože stačí chvilka a soupeřky už jdou přes nás.
Zaskočily vás Rumunky něčím?
Jejich rozehrávačka Annemarie Godriová-Parauová (s 21 body nejlepší hráčka Rumunek) několikrát z pravé strany najela pod koš. Je na to šikovná, takže i když jsme na ni tlačily, tak to dávala. Jenom z toho nájezdu dala asi osmnáct bodů. Ashley Walkerová (17 bodů) se taky těžko brání. Tohle nesmíme dopouštět, protože je velká škoda takhle ztrácet a brát si vedení zpátky stojí hrozně sil.
Viděla jste nějaký rozdíl oproti utkání s Itálií?
Rumunky jsou takové dřevorubkyně. Hodně nás sekaly a myslím, že rozhodčí kolikrát pouštěli jejich dost tvrdou hru bez postihu. Italky jsou spíše elegantní, dají si své střely a když nemají pozici, tak tolik nesekají.
Proti Italkám se vám dařilo pod košem, zkoušely jste stejnou taktiku nasadit i proti Rumunsku?
Ano, ale naše pivotky dneska neměly jednoduché pozice. Jak Julča (Reisingerová), tak Kia (Vaughnová) měly velké silové vypětí a soupeřky si je dobře hlídaly.
Na konci jste rozehrála na Terezu Vyoralovou a ona zrovna nesledovala hru a vypadalo to, že na míč nezareaguje a ztratíte cenné vteřiny. Všimla jste si toho?
Všimla, stává se mi to teď celkem často, byla to moje chyba. Ale jelikož byla dost hlučná atmosféra, tak i když člověk zařve, tak ten druhý neslyší. Zkrátka musíme udržet pozornost 40 minut.
Když jste zmínila atmosféru, pomohli vám k obratu i diváci?
Publikum bylo skvělé, akorát při oddechových časech i na hřišti člověk neslyší vlastního slova, takže v tom je velký hluk zrádný. Ale díky za tu podporu, byla úplně skvělá a byla bych ráda, kdyby se hala ještě více naplnila.
Ani velmi hlasitý kouč Štefan Svitek není slyšet?
Není, člověk musí být přímo u něj.
Omezuje takový hluk ještě jindy?
V zápalu hry ho člověk nějak vytěsní. Ale když střílím šestky, tak se zároveň vidím v projekci na velkoplošné obrazovce, což mi vadí.
Mužská reprezentace svými výkony na mistrovství světa přitáhla k basketbalu hodně pozornosti, ze které můžete těžit i vy. Jak to vnímáte?
Věřím, že si pomáháme navzájem. Byla bych ráda, kdyby popularita basketbalu ještě vzrostla. Je skvělé, že hrajeme domácí zápasy před takovým publikem a bylo by dobré to podpořit i lepšími výsledky třeba na mistrovství Evropy. Ale u nás proběhla generační výměna a ostatní hráčky nebyly rozehrané, takže myslím, že je jen otázkou času, než se zase dostaneme na přední pozice.
ROZHOVORs trenérem Štefanem Svitkem |
Od reprezentace máte nyní rok pauzu, další kvalifikační utkání vás čekají až v listopadu 2020.
Chtěla bych, abychom přes léto nabraly síly do další reprezentační sezony. Tohle je hrozně důležité, člověk nemůže jet furt v kuse. Obdivuji Američanky, které hrají v Americe, pak jedou sem, pak zase do Ameriky. Řekla bych, že to ani není zdravé.
Úvod kvalifikace se ale týmu povedl, máte dvě vítězství.
Bylo nám řečeno, že Italky jsou favoritky. Já jsem se na to tak úplně nedívala, protože co si pamatuji, tak jsem s nimi s reprezentací nikdy neprohrála. Jsem ráda, že jsme je pokořily, teď jsme přidaly výhru i nad Rumunskem, ale ještě se může cokoli stát, takže je třeba neusnout a dál pokračovat v jízdě. Doufám, že se nám to vydaří.
