Právě Komrsková má spolu s Martinem Konečným a Davidem Vyoralem největší šanci na solidní umístění. Všichni tři se zúčastnili i loňského šampionátu v maďarském Debrecínu, nejlépe si vedla prvně jmenovaná, která skončila devátá na bradlech.
Nejúspěšnějším sportovcem mistrovství se stal Číňan Li Sien-pcheng se dvěma zlatými, ruská favoritka a osminásobná světová šampionka Světlana Chorkinová naopak odjížděla s prázdnou.
Historie MS ve sportovní gymnastice sahá až do počátku minulého století. První šampionát se uskutečnil již v roce 1903 v Antverpách za účasti sportovců čtyř zemí. Oficiální statut dostalo až 10. MS v roce 1934 v Budapešti, kde měly zároveň
premiéru i ženy.
O čtyři roky dříve se poprvé rozdávaly medaile za cvičení na jednotlivých nářadích. Českoslovenští gymnasté, kteří dlouhou dobu patřili mezi absolutní světovou špičku, jich celkem nasbírali téměř osmdesát. Zcela mimořádné bylo především MS 1938 v Praze, kde domácí reprezentanti dokázali v deseti kategoriích získat 14 medailí, z toho šest zlatých.
Muži vybojovali drtivou většinu z celkových sedmačtyřiceti cenných kovů na šampionátech před druhou světovou válkou, kdy gymnastické výpravy v čele s Janem Gajdošem či Aloisem Hudcem vozily jednu medaili za druhou. V novodobé éře je dokázali napodobit pouze mistři světa v přeskoku Leo Sotorník (1954) a Přemysl Krbec (1962), družstva přidala dva bronzy (1958 a 1962). Zlatá éra čs. gymnastek naopak trvala i nadále, kulminovala zejména v šesté dekádě. Věra Čáslavská tehdy vyrovnala bilanci Vlasty Děkanové, jež ve 30. letech získala čtyři nejcennější medaile. Eva Bosáková se stala mistryní světa třikrát, v roce 1979 vybojovala zlato na kladině také Věra Černá.
Na tuto úspěšnou generaci dokázala navázat jen Hana Říčná, stříbrná na kladině z MS 1983 a bronzová na bradlech o dva roky později. Samostatná česká gymnastika o medaili z mistrovství světa jen sní - do finále se vedle Komrskové dostala jen Klára Kudílková, šestá v přeskoku na MS 1993 v Birminghamu.
Mezitím se čtyřletý interval pořádání MS zkrátil nejdříve na polovinu, od roku 1991 se gymnastický svátek koná s výjimkou let 1998 a 2000 každoročně. V letech 1996, 1998 a loni se rozdávaly medaile pouze na jednotlivých nářadích, víceboje se nekonaly.
Legendami historie světových šampionátů se stali hlavně reprezentanti Sovětského svazu či jejich nástupci z Ruska, kteří vybojovali úctyhodných 326 medailí. Mezi velké postavy patřili devítinásobná mistryně světa Larisa Latyninová či držitel sedmi zlatých medailí Alexander Diťatin.
Jejich zdatnými následovníky se v posledních letech stali Chorkinová a Vitalij Ščerbo, který však většinu ze svých dvanácti
titulů získal už v barvách Běloruska.
Pořadí zemí podle získaných medailí:
Muži (zlato-stříbro-bronz/celkem):
1. Rusko (včetně SSSR a SNS) 71-61-39/171,
2. Čína 28-18-19/65,
3. Japonsko 27-35-35/97,
4. Švýcarsko 18-16-14/48,
5. Československo 17-14-16/47.
Ženy:
1. Rusko (včetně SSSR a SNS) 62-53-40/155,
2. Rumunsko 35-22-36/93,
3. Československo 11-13-6/30,
4. USA 11-8-11/30,
5. NDR 10-8-16/32.
Představa, že by na nadcházejícím mistrovství světa ve sportovní gymnastice v americkém Anaheimu získali čeští reprezentanti 14 medailí, je více než bizarní. K historii české a československé gymnastiky nicméně patří i doby, kdy podobné medailové žně nikoho až tak nepřekvapily. Jsou ale již řádně vyčpělé.
Výše zmíněných rekordních 14 kovů je spjato se šampionátem, který se v roce 1938 konal v Praze. Muži kolem Jana Gajdoše, Aloise Hudce či Emanuela Löfflera patřili ve 30. letech minulého století k absolutní světové špičce a v domácím prostředí se tehdy náležitě vytáhli. Na celkové bilanci mužů, kterou tvoří 17 zlatých, 14 stříbrných a 16 bronzových medailí, má právě tato generace největší podíl.
Mužům v Praze zdatně sekundovaly i ženy v čele s Vlastou Děkanovou, jejich nejvýraznější etapa však nastala až v rozmezí 50. a 60. let, a to především zásluhou Evy Bosákové a olympijské vítězky Věry Čáslavské. Pod většinu z 30 medailí z MS (11-13-6) se podepsala právě tato dvojice gymnastek. Jejich nástupkyně Hana Říčná je držitelkou zatím poslední čs. medaile. Ta je z roku 1985 a Říčná ji vybojovala ve cvičení na bradlech.
Muži:
Zlato 17x:
1907 - Josef Čada (víceboj)
1907 - Čada, Erben, Honzátko, Sál, Seidl, Starý (družstva)
1911 - Ferdinand Steiner (víceboj)
1911 - Čada, Erben, Pitl, Starý, Steiner, S. Svoboda, V. Svoboda (družstva)
1913 - Čada, Douda, Pardubský, Pražák, Starý, Steiner, V. Svoboda, Sýkora (družstva)
1922 - František Pecháček (víceboj)
1922 - Indruch, Karásek, Klinger, Malý, Pecháček, Vaněček (družstva)
1926 - Effenberger, Gajdoš, Karafiát, Pecháček, Riessner, Šupčík, Vácha, Veselý (družstva)
1930 - Effenberger, Gajdoš, Löffler, Rybák, Šupčík, Tikal, Tintěra, Vácha (družstva)
1930 - Emanuel Löffler (kruhy)
1934 - Alois Hudec (kruhy)
1938 - Jan Gajdoš (víceboj)
1938 - Jan Gajdoš (prostná)
1938 - Alois Hudec (kruhy)
1938 - Gajdoš, Hrubý, Hudec, Löffler, Novotný, Petráček, Sládek, Tintěra (družstva)
1954 - Leo Sotorník (přeskok)
1962 - Přemysl Krbec (přeskok)
Stříbro 14x:
1909 - Josef Čada (víceboj)
1909 - Čada, Erben, Machovský, Mraček, Starý, Steiner (družstva)
1911 - Josef Čada (víceboj)
1913 - Karel Starý (víceboj)
1926 - Josef Effenberger (víceboj)
1930 - Jan Gajdoš (víceboj)
1930 - Emanuel Löffler (prostná)
1930 - Bedřich Šupčík (kruhy)
1934 - Baroch, Gajdoš, Hudec, Kollinger, Löffler, Sládek, Tikal, Tintěra (družstva)
1938 - Jan Sládek (víceboj)
1938 - Alois Hudec (prostná)
1938 - Vratislav Petráček (kůň)
1938 - Alois Hudec (hrazda)
1938 - Alois Hudec (bradla)
Bronz 16x:
1907 - František Erben (víceboj)
1911 - Karel Starý (víceboj)
1911 - Svatopluk Svoboda (víceboj)
1913 - Josef Sýkora (víceboj)
1926 - Ladislav Vácha (víceboj)
1930 - Emanuel Löffler (víceboj)
1930 - Jan Gajdoš (kůň)
1930 - Jan Gajdoš (kruhy)
1930 - Ladislav Vácha (bradla)
1934 - Emanuel Löffler (víceboj)
1934 - Emanuel Löffler (prostná)
1934 - Jan Sládek (kůň)
1934 - Jaroslav Kollinger (kruhy)
1938 - Vratislav Petráček (kruhy)
1958 - Bím, Daniš, P. Gajdoš, Klečka, Mikulec, Škvor (družstva)
1962 - P. Gajdoš, Klečka, Krbec, Kubička, Pazdera, Šťastný (družstva)
Ženy:
Zlato 11x:
1934 - Vlasta Děkanová (víceboj)
1934 - Bajerová, Děkanová, Foltová, Hájková, Hřebřinová, Jarušková, Šebková, Veřmiřovská (družstva)
1938 - Vlasta Děkanová (víceboj)
1938 - Děkanová, Dobešová, Foltová, Hendrychová, Nežerková, Pálfyová, Skálová, Veřmiřovská (družstva)
1958 - Eva Bosáková (prostná)
1962 - Věra Čáslavská (přeskok)
1962 - Eva Bosáková (kladina)
1966 - Věra Čáslavská (víceboj)
1966 - Věra Čáslavská (přeskok)
1966 - Čáslavská, Košťálová, Kubičková, Krajčírová, Řimnáčová, Sedláčková, Vorlíčková (družstva)
1979 - Věra Černá (kladina)
Stříbro 13x:
1938 - Zdeňka Veřmiřovská (víceboj)
1954 - Eva Bosáková (víceboj)
1954 - Eva Bosáková (kladina)
1954 - Eva Bosáková (prostná)
1958 - Eva Bosáková (víceboj)
1958 - Eva Bosáková (bradla)
1958 - Bosáková, Čáslavská, Marejková, Matoušková, Švédová, Tačová (družstva)
1962 - Věra Čáslavská (víceboj)
1962 - Bosáková, Čáslavská, Cmíralová, Růžičková, Švédová, Tačová (družstva)
1962 - Eva Bosáková (bradla)
1966 - Věra Čáslavská (kladina)
1966 - Věra Čáslavská (prostná)
1983 - Hana Říčná (kladina)
Bronz 6x:
1938 - Matylda Pálfyová (víceboj)
1954 - Bosáková, Brdičková, Drazdíková, Chadimová, Lišková, Marejková, Reichová, Vančurová (družstva)
1962 - Věra Čáslavská (prostná)
1970 - Brázdová, Krásná, Lišková, Krajčírová, Řimnáčová, Váchová (družstva)
1974 - Božena Perdykulová (přeskok)
1985 - Hana Říčná (bradla)