„Jenže stres posledních dnů byl mimo všechna měřítka toho, co jsme v našich dosavadních reprezentačních kariérách zažili – ať jako hráči, nebo trenéři. Je to opravdu hodně nepříjemné,“ soukal ze sebe smutný Daniel Kubeš.
Konec nadějí. Drsná rána pro házenkáře, na MS kvůli covidu neodletí |
Dost smutný. A také dost nemocný, koronavirus ho k národnímu týmu házenkářů vůbec nepustil.
No a národní tým vůbec nepustil na mistrovství světa! Den před plánovaným odletem. Den před startem šampionátu v Egyptě. Účast musel odřeknout. Co je tohle za časy?
„Celou tu dobu jsme se připravovali v absolutně extrémních podmínkách,“ dodal – samozřejmě jen přes obrazovku – jeho trenérský parťák Jan Filip. „Situace byla každým dnem obtížnější, vypadávali další a další hráči kvůli covidu. Někteří z těch, kteří zbyli, byli zavření na pokojích, abychom je ochránili a nemoc nepropukla.“
I pro ně dva je to rána, jakou neschytali ani za aktivních kariér. Na lavičce se vážně doplňují: někdejší obranný štít Kubeš, vítěz Ligy mistrů, a famózní střelec na křídle Filip, mimořádný kanonýr i v dějinách bundesligy. Národní tým vedou od roku 2014 – na tuzemské poměry unikát. Dokázali Česko dostat i udržet na solidní evropské úrovni, nastupující mladíci jim dávali naději na úspěšnou generační obměnu.
Šéf házenkářů: Jet na výlet? Nikdy. Zdraví a dobrou pověst nic nenahradí |
Světové šampionáty – což je trvalý házenkářský paradox – nabízejí nejen větší šanci na úspěch než nabité Euro, ale také minimum šesti odehraných duelů a spoustu společných tréninků. Vše je pryč.
„Do pondělí jsme všichni doufali, ale situace se rapidně změnila. Zklamání bylo obrovské,“ řekl Kubeš.
Cenit si na nich lze i to, že výmluva pro tuto dvojici představuje zakázaný prvek. Jakkoli se truchlivý scénář rýsoval, Kubeš tvrdí: „Tím, jestli je správné v této době šampionát hrát, jsem se vůbec nezabýval. Veškerou energii jsme soustředili na to, abychom odjeli. A stejně na to není jednoduchá odpověď. Každá sportovní organizace se v téhle strašné době snaží o přežití a podle toho se řídí i IHF (Mezinárodní házenkářská federace).“
Sledovat šampionát, o který nepřišli vinou neproměněných šancí ani nepřízně sudích, nýbrž bezprecedentní situací ve světě, působí masochisticky. „Ale jako bychom pomalu zapomínali, že máme nemocné hráče i trenéry. Já se soustředím na to, abych se uzdravil, a totéž přeju všem, doopravdy všem,“ říká Kubeš. „Házená je náš život, ale někdy musí jít na druhou kolej. A tohle je jedna z takových situací.“
Což na její bolestivosti nic nemění.
