Jen považte: mistryní republiky byla roku 1999 v Česku, 2003 jako host ve Francii a v letech 2003 až 2009 pětkrát v Německu.
Od léta teď patří maličká blondýna do tréninkové skupiny Tomáše Vernera a Italky Caroliny Kostnerové. "S Tomášem oprašuju češtinu a on mi občas odpovídá německy. Tak se procvičujeme navzájem," říká česky s německým přízvukem.
Její rodiče před 28 lety emigrovali na Západ kvůli bytu. "Nemohli jsme žádný sehnat. V Praze u babičky nás už bydlelo ve dvou místnostech sedm, neměli jsme kam jít," vyprávěla později matka Jitka.
Známí jim tehdy přes úřad sociální péče zajistili byt v Landshutu, odtud přesídlili do Mnichova. Otec Jan Dytrt pracoval jako čistič oken, než sehnal zaměstnání v továrně BMW. Matka Jitka prodávala v butiku s krasobruslařskými potřebami. A dvě dcery, Veronika a Annetta, krasobruslily. Nejprve za Německo, od roku 1997 za Česko.
Byla to tehdy velká sláva, když se teprve patnáctiletá Annette, děvčátko s rovnátky, stala českou mistryní žen. Ba co víc, v tréninku zdárně nacvičovala i trojitý axel, pro Evropanky neřešitelný skok. "Šel jí moc hezky. Výjezd sice neměla úplně nejčistší, podle dřívějších pravidel by ho však uznali," vzpomíná trenérka Vlasta Kopřivová, která o ni v Praze pečovala.
Pak přišly trable. Annettě se začalo stýskat po rodičích, ti totiž zůstali v Mnichově. "Navíc ve škole propadla z češtiny. Táhlo ji to zpátky," vzpomíná Kopřivová. Po dvouleté české anabázi se tudíž vrátila do Německa.
"Spoustu času jsem potom ztratila se špatnými trenéry. Zato teď jsem se dostala do nejlepší skupiny na světě," říká Dytrtová. V Oberstdorfu pracuje s kouči Michaelem Huthem a znovu s Vlastou Kopřivovou.
Dlouho zůstávalo jejím maximem desáté místo v Evropě. Letos navzdory pokaženému krátkému programu dobyla sedmou příčku.
"Změnila se," chválí ji Kopřivová. "Váží si práce, kterou pro ni děláme. Kdysi v Praze ji ta péče i obtěžovala, vždyť byla v pubertě. Najednou je nesmírně pracovitá."
Rodiče se mezitím opět přestěhovali do Česka, sestra Veronika dávno nezávodí a žije na Moravě s přítelem, havířovským hokejistou Klimešem. "Každý den si píšeme," vypráví Annette.
Před mnoha lety, v pubertě, trenérce Kopřivové říkala: "Budu mistryní Evropy." Dodnes si to pamatuje. "A pořád mám takové sny. Jenže je mi pětadvacet a možná už mám jen tak dva roky času. Ale aspoň stupně vítězů by vyjít mohly, ne?"
