"Když jsem viděl časy v prvním běhu, protočily se mi panenky," vykládal Mužík. "Na finále jsme neměli," přiznal Radek Zachoval.
Na úvodním úseku se představil Karel Bláha, který na nejlepší mnoho neztratil. "Ani nevím, jak mám náš výkon hodnotit, musíme s trenérem probrat mezičasy," podotkl. Už při pohledu do startovních listin začínal tušit, že uspěch bude viset hodně vysoko, přesto z něj čišelo zklamání, protože chtěl spolu se svými kolegy pokořit české maximum (3:03,05). "Jenomže mám pocit, že čtvrtkařský i štafetový rekord je snad prokletý," stýskal si.
I Štěpán Tesařík, jenž vzal kolík do ruky jako třetí, jenom nespokojeně kroutil hlavou. K rekordu bylo totiž v Kanadě ještě dál, než na deštivém květnovém mítinku Zlatá tretra ve Vítkovicích. "Podmínky přitom byly mnohem lepší než v Ostravě," upozornil. Sprintera Zachovala nakonec příprava na trať 400 metrů poznamenala více, než sám čekal. "Mám teď formu spíš na čtvrtku, ale v závěru sezony bych se chtěl ještě vrátit do rychlosti," myslel na budoucnost.
Největší porci si vyjedl Jiří Mužík, který den předtím startoval ve finále na 400 metrů překážek. "Ráno jsem si připadal jak po opici," popisoval. Běžel na posledním úseku a v závěru už toho měl plné zuby. "Byl to marný hon," řekl při vzpomínce na své hvězdné soupeře, kteří uháněli daleko před ním. "Těžko si můžu myslet, že bych dal Stéphanovi Diagana deset metrů," pokrčil rameny.
