Cloumají s ní nervy? Nezdá se. "Je v pohodě. Pořád jezdí s Martinou, na tu je upnutá," říká Petr Novák o sedmnáctileté Nikole Zdráhalové, bývalé hokejistce, která se učí na kosmetičku. V pátek v Calgary si díky ní i on připomene příběh, který s obměněnými postavami už dvakrát zažil.
"Jaký byl vlastně kdysi můj první svěťák?" zamyslí se Martina Sáblíková. "Jé, já nevím. Nějak mi ty první závody splývají."
Novák přispěchá na pomoc. "Bylo jí tehdy patnáct. Těšilo mě, že vůbec máme nějakou ženskou, co může jezdit svěťáky. A byl jsem si jistý, že poslední neskončí."
Stačí pár kliků myší a vychrlí: 15. listopadu 2002 byla Sáblíková v Erfurtu v čase 4:29,61 na 24. místě v divizi B na 3 000 metrů. Porazila pět žen. A ve své rozjížďce kroužila po oválu sama, protože soupeřka d’Amoursová nenastoupila.
To Karolína Erbanová při debutu v Berlíně 2008 v rozjížďce na 1 500 metrů sokyni měla, ale... "Po třiceti metrech jsem spadla," líčí s úsměvem. Ne, nevjela do rýhy. "Prostě nervy. Byla jsem trošku víc vyjukaná."
Místo klidných tréninků ve spoře osvětlených halách tehdy vešla šestnáctiletá dívka do zářícího kotle. "Všude frmol, reklamy, světla. Dostalo mě to."
Po pádu se hned odhodlaně zvedla a v čase 2:14,19 dojela do cíle. Poslední ve slabší divizi B. Karambolů pak v úvodních sezonách zažila mnohem víc. "Nabírala jsem na rychlosti, ale neuměla si s ní v zatáčkách poradit. Navíc jsem řešila problémy s botami."
Přesto stačilo patnáct měsíců a na olympiádě ve Vancouveru atakovala elitní desítku. Loni už vyhrála pohárovou tisícovku v Charpinu.
Sáblíková se pouhý rok po svém vstupu do poháru probila do divize A pro dvacet nejlepších žen. A potom... to už je důvěrně známý příběh. Novák se jí nedávno zeptal: "Víš, kolikrát jsi za kariéru stála na nejvyšším stupni?"
Zakroutila hlavou, jak jinak. Kouč si s tím dal práci. "Tady jsem ti to vytiskl, abys měla přehled," podává jí papír. S potěchou z něj předčítá: celkem 74krát vítězkou na závodech Světového poháru, olympiádě a mistrovstvích světa a Evropy. Navíc 71krát na dalších mezinárodních závodech.
Nikola Zdráhalová o ní tvrdí: "Marťa je jen jedna." Ona sama naopak stojí teprve na počátku dlouhé cesty. Není podstatné, jak v pátek dopadne. Přijela se učit. A učíte se i porážkami. "Ani ten svůj premiérový pád bych proto z hlavy vypudit nechtěla," povídá Erbanová. "Patří to k tomu."
