Přesto z něj čeští baseballisté dokázali udělat drama. Svým vystoupením v kvalifikačním turnaji World Baseball Classic (WBC) zaskočili nejen domácí Mexiko, ale i zástupy expertů a fanoušků po celé planetě.
„Jsme hrdí na to, co jsme předvedli. Ukázali jsme, že jsme konkurenceschopní a můžeme porazit mnohem lepší týmy, než jsme my. Přesto u nás převládá smutek,“ posteskl si Martin Schneider, jeden z osmi brněnských Draků v národním týmu.
World Baseball ClassicTurnaj hraný teprve od roku 2006 přinesl do baseballu revoluci, protože za národní týmy mohli poprvé nastoupit i hráči z americké Major League Baseball. V současnosti je do hlavní soutěže nasazeno 12 nejlepších týmů planety, o další čtyři místa se hraje v kvalifikačních turnajích. Češi se poprvé zúčastnili před čtyřmi lety, kdy oba své zápasy vysoko prohráli. Nyní měli na dosah postup do kvalifikačního finále, které nakonec vyhrálo Mexiko. |
Co naplat, že se Mexičané na stadionu napěchovaném svými divokými fanoušky třásli o těsnou výhru 2:1 do posledního autu. Že sebevědomé Německo odeslali Češi domů s výpraskem 3:15. A že s týmem Nikaraguy, nabitým profíky, (vy)padli až po urputné bitvě 6:7 v nastavené směně.
Smělý český výběr si na největší reprezentační akci troufal na víc – prahnul po postupu do hlavní soutěže příští rok na jaře. „Většina lidí nám asi nevěřila, ale my tam jeli s tím, že turnaj vyhrajeme,“ hlásí Schneider.
Jak vidno, přehnanou bázní rozhodně čeští hráči netrpí. Možná si vzpomenete, jak se plzeňští fotbalisté před lety honili za dresem Lionela Messiho. To baseballisty nevyvedla z míry ani situace zmíněná v úvodu článku, kdy proti nim stál mexický „El Titán“ Adrian Gonzalez.
I on přitom mohl působit jako zjevení z jiné planety – na jeho roční gáži by musel průměrně vydělávající Čech dřít víc než 1 500 let. „Vnímali jsme ho jako každého jiného soupeře. Je to sice hvězda a všichni ho tak brali, ale rozhodně jsme na něj nekoukali s otevřenou pusou. Pokud vím, tak pro podpis nebo fotku si za ním nikdo z nás nešel,“ popisuje Schneider. „I když jsme se samozřejmě dívali, jakou má předzápasovou rutinu a jak se připravuje. Sledováním kluků, co mají víc zkušeností i talentu, můžete pochytit věci, které jinak vidíte jen v televizi. To jsou detaily, které nás můžou posunout dát.“
Právě tyto lekce spolu s nebojácnou mentalitou ženou český baseball kupředu. „Nejezdíme na turnaje s tím, že uvidíme, jak to dopadne, a třeba něco uhrajeme,“ přibližuje třicetiletý nadhazovač. „Podařilo se nám změnit mentalitu natolik, že tam jezdíme vyhrát. A časem se nám to snad opravdu bude dařit.“
Už teď ovšem pokrok bije do očí. Ještě před čtyřmi roky byli Češi na WBC za otloukánky, nyní už se statečně prali s mužstvy, která sice (až na Gonzaleze) nejsou prošpikovaná hráči ze slovutné MLB, ale jejich reprezentanti se pálením a obíháním met slušně živí. „Vydobyli jsme si respekt. A to soupeři nejspíš nevěděli, že většina z nás normálně chodí do práce. Jinak by byli překvapení ještě víc,“ podotýká brněnský hasič Schneider.
