Se stejným odhodláním se ve středu postavila k další výzvě, nahradit v reprezentaci zraněnou oporu Michaelu Hrbkovou na pravé spojce. Oblékla dres s dvaadvacítkou, v základní sestavě vyběhla před zaplněnou univerzitní halu v Olomouci a v úvodu kvalifikace o EURO pomohla zničit Portugalsko 31:20.
Loni při svém prvním reprezentačním srazu jste bojovala s nervozitou. Teď jste se musela rychle adaptovat.
Je to určitě lepší, cítím se tu lépe. Bylo to i tím, že jsem všechny holky neznala, ale teď už se se všemi bavím, a jakmile je to dobré v kolektivu, tak se i člověk cítí lépe na hřišti. Holky mě vzaly dobře, takže o to se cítím lépe. V přípravných utkáních jsem dostávala prostor, v důležitých zápasech už moc ne, ale v trénincích jsem se zapojovala a tím jsem se cítila lépe.
A najednou přišla v sobotu zpráva, že se první volba na pravou spojku Michaela Hrbková zranila. Nervozita byla zpět?
Trochu ano. Ale hlavně jsme přišli o velkou oporu. Zvlášť mě to mrzí z toho pohledu, že se Míša v Olomouci narodila a hrála tu několik let, takže to měl být tak trochu její zápas. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem smutná, že nebude hrát.
Sama pocházíte z Prahy, ale dá se říct, že za sedm let v Zoře už jste též napůl Olomoučanka, že?
Na kempu nadějí si mě vytáhl trenér Krejčíř a hrála jsem za Zoru od mládežnických kategorií až do A týmu. A do budoucna bych i přemýšlela nad tím, že bych žila tady, protože Olomouc je nádherná a mám to tu strašně ráda. I proto mám radost, že jsme tu mohli hrát, cítím se tu dobře.
Olomoucká Markéta Hurychová přihrává.
V patnácti letech jít z domova na druhý konec republiky, to není u děvčat obvyklé.
Tehdy jsem dostala nabídku ze Slavie i z Olomouce. Dlouho jsem se o tom bavila s rodiči a i kvůli osamostatnění mi říkali, že jestli to chci zkusit, můžu jít do Olomouce. A nelituju, pan trenér Krejčíř mě toho hodně naučil.
Začátky byly tvrdé?
Bydlely jsme na internátu s dalšími házenkářkami z okolí. Na pokoji jsem byla s kamarádkou, chodily jsme spolu do školy a pak na tréninky, takže jsem nikdy nebyla sama. Ze začátku to bylo těžké, stýskalo se mi po domově, ale postupem času jsem si zvykla.
A v létě jste se ve dvaadvaceti rozhodla odejít do polského Metraco Zagłębie Lubin. Jste v tomhle trochu střelec?
No, nejdřív do Olomouce, teď sama do Polska. Myslím, že to člověka zocelí a budu pak připravená na spoustu věcí v životě. Věřím, že jsem udělala dobře.
Fanynky exolomoucké házenkářky Markéty Hurychové v zápase s Portugalskem.
A znovu jste hozená do vody.
Hodně jsem zvažovala, jestli do toho jít. Ale pak jsem si řekla, že jestli se chci trochu posunout a vyrovnat se ostatním hráčkám v reprezentaci, je to pro mě správný krok. Ze začátku to bylo určitě těžké, protože tam nikoho nemám, přítel zůstal hrát v české lize. Ale v týmu jsou i další cizinky z Brazílie nebo Srbska nebo polské hráčky, které už samy byly v zahraničí, takže vědí, jaké je být v cizím prostředí. Se vším mi pomáhaly a už teď se tam cítím lépe.
Polštinou už vládnete?
Je dost podobná, takže za měsíc už jsem z osmdesáti procent rozuměla. Tréninky jsou náročnější, je nás tam hodně, takže je to i boj o pozici, což je dost těžké. Ale myslím, že mi to něco dá a rozhodla jsem se správně udělat kupředu.
Za sebou už máte i start v poháru EHF.
Je to druhý nejvyšší evropský pohár po Lize mistryň a pro mě to bylo jedno z kritérií, proč jít ven. Chtěla jsem hrát kvalitnější ligu a také zápasy s týmy z jiných států.
Jaký dojem na vás po pár kolech udělala polská superliga?
Letos je tam novinka, že máme jen osm týmů, protože se snažili ligu profesionalizovat. Na začátku musel každý klub zaplatit určitou částku a ukázalo se, že ne každý si to mohl dovolit. Liga má teď tedy osm týmů a nebudeme hrát play off, ale čtyři kola, dvakrát doma a dvakrát venku. Bude to zajímavé.
Opačný přístup proti interlize, která se naopak rozšířila.
V ní je letos hodně mančaftů. Snažím se Zoru sledovat, byla jsem i na zápase s Porubou, který těsně prohrála. Trochu je trápí zranění, ale tým je kvalitní, doufám, že se dostanou do play off a budou bojovat o medaile.
Na první domácí zápas v Lubinu přišlo 1 200 lidí, to musí být příjemný rozdíl.
Musím říct, že hezčí halu, než máme v Lubinu, jsem ještě neviděla. Je to něco jiného než v Olomouci. Klub má mužský i ženský tým v nejvyšší lize, ale také je tam i fotbal a basketbal, je vidět, že peníze ve městě investují do sportu.
Jaké máte v klubu podmínky?
Každá hráčka má od klubu byt. K ruce máme doktora, ale to jsme měly i na Zoře. Jediné, co je v Olomouci lepší, je regenerace. I co jsem slyšela od spoluhráček z reprezentace, tak někde v zahraničí není regenerace tak dobrá jako u nás. Jinak máme sedmkrát týdně trénink, někdy i ranní, takže v tom je to náročnější. Podmínky jsou ale vážně dobré.
Česká házenkářka Markéta Hurychová v duelu s Portugalskem
Chybí vám něco?
Kdysi mi kamarádka řekla, že si tam nejedu dělat přátele, ale hrát házenou. S holkama v týmu se o všem bavíme, ale není to takové, jako když jsem v Olomouci mezi kamarádkami. Je to už profesionální sport, není to hledání kamarádů. Takže je mi samozřejmě smutno po prostředí, bývalých spoluhráčkách, příteli i rodině. Vždycky když jedu z Lubinu a přejedu českopolské hranice, jsem najednou šťastnější, že jsem zpátky. Člověk si najednou váží takových věcí, jako je rodinná oslava. Teď si ji užiju mnohem víc, protože je mi to vzácnější.
Upsala jste se na dva roky, máte nějaké jiné vysněné zahraniční angažmá?
Vysněné mám, chtěla bych někdy zkusit Německo, Maďarsko nebo Francii. Ale teď jsem na začátku v Lubinu, kde to je už tak pro mě těžké. Uvidíme, jak mi to půjde a jestli se zlepším. Každý člověk má nějaké maximum, tak zjistím, kde je to moje. Teď budu hrát v Polsku v kvalitnější lize a doufám, že to bude dobré.
Jak naložíte se studiem na Univerzitě Palackého?
Už mám za sebou bakaláře tělesné výchovy a sportu a začnu dálkově navazující obor. Uvidíme, snad mi vyučující nějak vyjdou vstříc. Chci zkusit skloubit studium a házenou, škola je pro mě důležitá. Doufám, že magistra nějak dodělám.
