Jaroš s Minaříkem se tváří v tvář bájné hoře postavili už podruhé v životě. Předloni zde kvůli špatnému počasí na vrchol nevystoupili a při zpáteční cestě dva dny bojovali o život. Při obnoveném setkání s horou prý cítili nostalgii. "Když jsem se ve čtvrtek vrátil do základního tábora, tak jsem byl naměkko. K2 je jenom jedna a my jsme strašně rádi, že jsme zase zpátky," svěřil se dnes v rozhovoru s Jaroš.
Český trojlístek od počátku expedice ještě nezažil volný den. Minulý čtvrtek začal společně s nosiči budovat základní tábor, v sobotu poprvé poprvé vyrazil do stěny. "Zatím se opravdu nenudíme, pokud nejsme na kopci, tak vybalujeme věci v táboře. Práce je pořád dost," popsal Jaroš.
Narozdíl od předloňské expedice na K2, kdy Češi zkusili na vrchol vylézt Česenovým pilířem, tentokrát vsadili na cestu Abruzziho žebrem. "Než se člověk dostane do skal k mixovému lezení, musí překonat svah, který mi připomíná šest harrachovských mamutů na sobě. Neskutečná věc, tady člověk zkrátka nesmí udělat chybu," zvážněl horolezec z Nového Města na Moravě.
K2 je prý jiná než před dvěma lety. Její tvář pozměnilo loňské zemětřesení, které z ní setřáslo množství nebezpečných lavin. "To je jenom dobře, hora mi teď přijde bezpečnější," domnívá se Jaroš.
Než horolezci vyrazí do stěny, pracovní den jim začíná ve tři hodiny ráno. Vstanou, sbalí si batohy vážící dvacet kilo a za hodinu opouštějí základní tábor. "Tak brzo vyrážíme proto, abychom se vyhnuli velkým vedrům. Čtyřicítky tady nejsou žádnou výjimkou, musíme lézt v noci," doplnil Jaroš.
Když Češi v neděli budovali první výškový tábor, dostali se do první vážné rozepře. "Byla to strašná hádka," vzpomínal už se smíchem na dva dny starou událost Jaroš. "Měli jsme na místo, kde bude tábor stát, zkrátka značně rozdílné názory. Být v Alpách nebo Tatrách, tak po takové hádce jedeme domů. Teď už je všechno v pohodě, ale to místo mně pořád nepřijde bezpečné. Vsadil jsem se s klukama, že jestli na něm tábor vydrží do konce expedice, tak jim na zpáteční cestě v Káthmándú koupím biftek a pivo," smál se Jaroš.
Po první noci strávené v 6000 metrech se výprava rozhodla hned ráno k sestupu. "Necítili jsme se dobře. Celou noc hodně foukalo, my jsme nespali a jen se převalovali. Nejprve jsme sice ráno chtěli jít ještě dál, ale nakonec jsme se rozhodli pro sestup. Nechtěli jsme riskovat výškovou nemoc," vyložil Jaroš, který své myšlenky upíral už ke středě. S kolegy vyrazí na cestu a ve stěně se plánují zdržet déle. Jejich cíl je jasný: do pátku mít na K2 hotové tři výškové tábory.
