Moravský bojovník Jan Bárta před startem od kouče René Andrleho uslyšel: "Dostaň se do úniku."
Poslechl. Nekonečně dlouhých 210 kilometrů šlapal v dešti před pelotonem, v čele šampionátu. Nejprve jeli v úniku v pěti, posléze ve dvou s parťákem ze stáje NetApp, Polákem Huzarskim.
"Bylo to strašně dlouhé a šíleně těžké. Přestalo pršet až ke konci, jinak skoro celý závod lilo," říkal.
Teprve 47 kilometrů před cílem mu došly síly a propadl se do hlavního pole.
"Najednou mi odešly nohy, odpadl jsem Huzarskému z háku a málem jsem se úplně zastavil. Už to nešlo," přiznal. "Snažil jsem se chvilku si orazit, ale už jsem neměl síly, byl jsem úplně našrot a tělo se zaseklo."
Štybar: Ten kopec měl být o kilometr kratší
„Zaslouží pochvalu,“ ocenil Bártu po závodě také český kapitán Zdeněk Štybar. Ten plánoval, že by v průběhu závodu mohl za týmovým kolegou doskočit v některé ze skupinek, ale tato strategie se nenaplnila.
"Chtěli jsme mít jednoho člověka vepředu," popisoval Štybar. "Já doufal, že se mi třeba čtyři kola před cílem povede odjet a kdybychom měli vpředu Honzu, bylo by všechno o něco snazší. Ještě dvě kola před cílem jsem si tajně přál, aby se vytvořila skupina tak deseti lidí a já bych do ní doskočil. Jenže tempo bylo tak vysoké, že se z hlavního pole nedalo odjet."
Srdnatě tedy dál bojoval ve stále užším poli favoritů, po boku Costy, Cancellary, Gilberta či Rodrígueze - a v drsných mokrých podmínkách. Šest hodin jim padal na hlavu déšť.
"Spousta lidí lehla v loužích, přede mnou sletěl dvakrát Nibali," popisoval Štybar. "Většinou to padalo skupinově. Připadal jsem si chvílema jak někde na bobové dráze, při sjezdech spousta lidí klouzala dolů po zadku.“
Až při posledním 4,5kilometrovém stoupání na Fiesole mu odskočila zhruba dvacítka jezdců. "Toho jsem se bál, že ten kopec bude na mě o kilometr delší. Měl jsem těžkou chvíli a chybělo mi možná 100 metrů, abych se dotáhl do té první skupinky. Jenže po sedmi a půl hodinách jedete na hraně a nohy prostě nemohly. Závod byl strašně náročný délkou i počasím. Šlo o takovou přírodní selekci."
Teprve druhý start na šampionátu silničářů završil 26. místem. "Nemohu být nespokojený, bylo to momentálně mé maximum," bilancoval.
Nibali: Jak mohli Španělé nechat Rui Costu vyhrát?
Jméno vítězného Rui Costy se sice neobjevovalo v seznamech největších favoritů, nicméně Štybar upozorňuje: "Zase takové překvapení to není. Letos měl perfektní sezonu a kdo dnes zůstal vpředu až do konce, zaslouží označení nejlepší cyklista světa."
Koncovka závodu se dlouho vyvíjela podle španělských představ, přede všemi ujížděl Joaquim Rodríguez, za ním s malou ztrátou šlapali jeho krajan Alejandro Valverde, Portugalec Rui Costa a Ital Vincenzo Nibali.
"Byla to perfektní situace pro Španělsko, protože jsem řekl Alejandrovi, aby skočil za kolo každého, kdo by se po mně pokusil jít," líčil Rodríguez. "Když jsem uviděl Rui Costu, jak ke mně sám přijel, nechápal jsem, co se stalo. Ale v tu chvíli jsem už věděl, že si jedu pro druhé místo."
Portugalec přiznal, že při poslední "stojce" na Via Salviati trpěl. "Přesto jsem věřil, že stále mohu vyhrát. Věděl jsem, kde zaútočit, abych ještě Purita (přezdívka Rodrígueze) mohl porazit."
Na Španěly zbylo stříbro a bronz, Italové zůstali bez medaile, když Nibali skončil čtvrtý. Pád před nájezdem do předposledního kola domácího favorita oslabil. "Je smůla, že jsem potom musel tvrdě sjíždět hlavní pole, protože předtím jsem se cítil vážně výborně," tvrdil Ital. Načež i on zkritizoval taktiku Španělů. "Koncovku zajeli zle. Měli převahu. Jak mohli nechat Rui Costu vyhrát?"
