Olomoucké spoluhráčky jí toto přání mohou splnit již dnes na palubovce Zlína, nad kterým vedou na zápasy 2:0.
"Sice mě mrzí, že nehrajeme finále, které jsme měly na dosah, ale máme z drtivé části mladý tým, který teprve sbírá zkušenosti," míní Černá, která se do Olomouce vrátila po čtrnácti letech. "Motivace však holkám nechybí. Navíc jsem jim slíbila, že když budeme mít bronz, tak určitě něco k oslavě připravím."
Do rodné Olomouce se vrátila před sezonou z francouzských Mét, které také díky ní ve dvou sezonách prohrály jediný ligový zápas. Loni si poněkolikáté zahrála v závěrečné části evropských pohárů.
Nyní stráží branku Olomouce společně s nadějnou Barborou Raníkovou a zároveň je v klubu trenérkou brankářek. Dokonce se právě kvůli nominaci Raníkové do reprezentačního družstva nechala přemluvit, aby dál pokračovala v národním týmu, přestože loni dala reprezentaci sbohem.
"Trenér Krejčíř mě přemluvil, abych jí pomohla i při vstupu na mezinárodní scénu. Při každém angažmá jsem se snažila se svou brankářskou partnerkou skamarádit, protože musíme pomoci především celému týmu. A je jedno, kdo zrovna chytá. V tomto případě mě její výkonnostní růst těší dvojnásob," říká Černá.
Jedenadvacetiletou Raníkovou viděla poprvé v akci loni na juniorském mistrovství světa ve Zlíně, kde dělala průvodkyni Francouzkám. "Všimla jsem si, že má talent." Když jí pak dostala do rukou v Olomouci, dávala si půl roku na zdokonalení jejího výkonu.
"Bára sama přišla, že se něco chce naučit, což bylo vůbec nejdůležitější. Kdyby nechtěla, budou mé zkušenosti k ničemu. Co jí dnes poradím, to se snaží udělat. Podle názorů odborníků se hodně zlepšila," poznamenala Černá.
V kádru Olomoučanek nemá kromě Černé a Hejtmánkové nikdo více než 24 let. Většina hráček navíc zažívá své první opravdové play-off. "Bylo to vidět hlavně v semifinále se Slavií, kde jsme nedokázaly ubránit poslední půlminuty zápasů. Teď zase musím holky krotit, aby si nemyslely, že když jsme nad Zlínem vyhrály dvakrát doma, tak je série rozhodnutá," říká zkušená gólmanka.
Právě v týmu Zlína získala Lenka Černá svůj poslední domácí titul, pak odešla do zahraničí. První velkou medaili na mezinárodní scéně získala již v roce 1986, kdy tehdy československé házenkářky vybojovaly na světovém šampionátu stříbro.
