Oběhnout čtyřsetmetrový ovál a ještě navíc přeskakovat překážky, k tomu nepotřebujete jen rychlé nohy. Jsou atleti, kteří zvládnou hladkou čtvrtku velkolepým kalupem, ale nad plůtky jsou bezradní. "Překážky holt překáží," culí se Mužík. Hlava je rovněž notně důležitá. "A někdo nemá shůry dáno," dodává.
Ale ani hlava není všechno, počítá se také výbušnost, cit pro rytmus, na překážky zkrátka musíte mít buňky. "Představte si na překách třeba Michaela Johnsona s jeho stylem běhu," přidává svěřenec trenéra Kupky. Vyznat se v lese plotů dá práci, záleží i na podmínkách, na kvalitě dráhy, síle větru, na každém kroku. Čtvrtkaři překážkáři mluví v šifrách: chtěl jsem běžet na třináct kroků, vyšlo to na čtrnáct, pak mi fouklo a předposlední na patnáct, hrůza..."
I v tak ošidné disciplíně se občas objeví génius, který v sobě všechny potřebné vlastnosti skloubí. Třeba Edwin Moses, který v sedmdesátých a osmdesátých letech vyhrával desítky závodů v řadě.
Před pěti lety v semifinále mistrovství světa v Aténách prolétl Jiří Mužík 400 metrů překážek ve výtečném českém rekordu - 48,27. V jednom ze svých prvních vystoupení v životě. "Tehdy jsem kroky nepočítal," vzpomíná. Počínal si zcela bezstarostně, protančil tratí s úžasnou grácií, o obrovském talentu se psalo jako o 'Mužíkovi s rytmem v těle'.
"Bylo mi dvacet a myslel jsem, že se budu pořád zlepšovat. Jenže pět let uteklo jako voda a já stále čekám," krčí rameny. Přitom se hodně naučil, kolikrát byl mnohem lépe připravený, ale 'jeho' závod nepřišel.
Snad na mistrovství Evropy v Mnichově? Mužík letos svůj čas mnohokrát stlačil pod 49 vteřin, má vyrovnanou výkonnost a ve startovních listinách se u jeho jména skví letos čtvrtý nejlepší výkon. "Doufám, že konečně chytnu svoji vlnku a svezu se na ní," věří šestadvacetiletý atlet. Sní o čase kdesi na úrovni 48 sekund, který by mohl znamenat medaili. Přeje si na dráze opět zažít opojný pocit dokonalosti.
