„Moc se mi u vás líbí, Barumka patří mezi mé nejoblíbenější závody,“ připomněla, že ve Zlíně závodila už loni. V hodnocení evropských juniorů obsadili třetí místo. V motoristickém prostředí se pohybovala už od dětství, její otec měl dílnu. Po jeho boku odjela první závod typu baja. „Byl to tátův dárek k narozeninám,“ vysvětlila.
Navigování ji chytlo, v roce 2008 se objevila v rodinné posádce na startu Tuniské rally. Dokonce občas usedla za volant.
„Byla to úžasná zkušenost,“ vzpomíná Derousseauxová, která se pak začala věnovat automobilovému sportu s plnou vážností. Přesto stále slýchala, že žena v tomto prostředí nemůže uspět. „Spousta lidí mi říkala, že ženy nemohou působit v motorsportu. A podívejte se, kam jsem to dotáhla,“ odpovídá s úsměvem.
Usměvavá blondýna, která na univerzitě studuje sportovní management, dokonce uspěla v prostředí, kde by to nikdo nečekal. Na Blízkém východě! Bylo to díky přátelství s dalším vítězem Dakaru Násirem Al Attíjou. Bronzový medailista ve střelbě z olympiády v Londýně ji nejprve doporučil Libanonci Hasanovi Churymu, posléze šejkovi Abdullahovi Al Kvasimimu.
„Zpočátku bylo nepředstavitelé, abych jako žena, a ještě k tomu blondýna, závodila v této oblasti,“ vzpomíná s úsměvem. „Ale okamžitě jsem si tamní prostředí zamilovala. A jsem pyšná na to, že po boku Abdullaha jsem jako první žena získala titul ve Spojených arabských emirátech a v Ománu.“
Cathy je spolujezdecký samouk, ovšem v posledních třech letech spolupracuje s krajanem Xavierem Panserim (ve Zlíně několikrát startoval po boku Bryana Bouffiera). Právě on jí domluvil spolupráci se Zawadou, s níž závodí třetím rokem.
„Xavier se v Polsku dlouhodobě pohybuje, stal se naším manažerem,“ vysvětlila Derousseauxová, která čte rozpis anglicky. „Aleks je jako můj mladší bratr, zažíváme spoustu legrace.“
Sedmadvacetiletá navigátorka už spolupracovala s řadou jezdců, má za sebou také zkušenost z ryze dámské posádky. Doma ve Francii spolupracovala se Charlotte Bertonovou, dokonce startovaly na Rallye Monte Carlo 2012. Přesto má vedle sebe raději řidiče-muže.
„Zážitek je úplně jiný a také jim více mohu v jejich jízdních schopnostech důvěřovat,“ vysvětlila. „Naopak je mi jedno, v jakém voze sedím. Spíše chci mít ze závodění radost a zažívat pocit rychlosti.“