Proč?
Možná i tím, že všechny zážitky přebilo narození syna. A s druhým dítětem už doma není čas na nic. Je to obrovský rozdíl mít jedno nebo dvě. Malej nespí v kočáru, nosíme ho v šátku jak indiánský babičky.
A co vaše okolí, chová se uctivěji k olympijskému veteránovi?
Ani ne. Ti lidi věděli, že kvalitu mám. Brali to spíš jako její potvrzení. Ale pro širší veřejnost olympijská medaile z té záplavy sportů, šampionátů a výsledků vyčuhuje...
...a vytáhne na světlo i majitele. Přišel jste o soukromí?
Vím, kolik sportovců doplatilo na to, že se víc než tréninku věnovalo těm, řekněme společensko-komerčním záležitostem. Napadá mě třeba boxer Ruda Kraj po Sydney, ten si stěžoval. Ošidíte přípravu, přijde závod a zraníte se... Já mám rodinu, žiju na vesnici. Jsem v klidu.
Po olympiádě v Montrealu 1976 byli pětibojaři hrdinové národa. Teď jako by se na vás přece jen rychleji pozapomnělo. Souhlasíte?
Mně byly tenkrát tři roky, moc toho nepamatuju. Ale tehdy všichni chodili do práce jen na osm hodin a měli víc času sledovat sport. Ještě dneska to vidím, když se řekne moderní pětiboj, lidem se hned vybaví Bártů, Kadlec. Přitom naše generace dělá velké výsledky každý rok už delší dobu.
|
Jak se od Atén změnil očima Jiřího Adama, člena stříbrného družstva z olympiády v Montrealu 1976, nyní vedoucího trenéra moderního pětiboje Dukly Co chce ještě dokázat Chybí mi titul mistra světa. A pořád je to moje práce, takže výsledky přinášejí finanční efekt, vydělávám. Spojuju příjemné s užitečným. Ale peníze ze sportu asi bolí víc než z podnikání. |
Už pár let se tady v Dukle buduje systémové zázemí. Sportovní třídy, placení trenéři. Náš sport se uživí sám. Ale výsledky nejsou vidět hned. Moje medaile určitě pomůže.
Přesto - nezávidíte trošku jiným medailistům tu show okolo nich?
Mně stačila ta moje (úsměv). Nezávidím, vážně. Vidím to u Romana Šebrleho, se kterým se potkávám tady na Dukle. Jemu už popularita jde hodně do soukromí. Podívejte, jak se s ním potáhne aféra s glukózou. Možná mají atleti větší doprovodný finanční efekt ze startovného, ale i my máme své sponzory.
Jenže s fotbalisty, nebo i atlety se to asi rovnat nedá, že?
Ale my jsme zase elita (úsměv). Elita všestrannosti. Náš sport nemůže dělat každý. Nesmíš mít problém ani v jedné z pěti disciplín. A nikdo ti nepomůže.
Ale z olympijského programu jste byli právě pro tu výlučnost skoro na vyřazení. Mění se to?
Poslední hlasování Mezinárodního olympijského výboru mi přišlo spravedlivé. Probíral se tu každý sport zvlášť na základě různých hodnocení. Pětiboj zůstal v horní polovině žebříčku. Nikdo o něm nezapochyboval, to mě těší.
Zažil jste ještě rozvleklé pětidenní klání. Teď se stihne všech pět disciplín za jediný den. A chystá se prý ještě stíhací supersprint...
Exhibice, kdy čtyři lidi pojedou proti sobě, říkají tomu head to head, a stihnou celý pětiboj za osm minut v kuse jako stíhačku. K tomu už se ale moc nepřikláním. Současná podoba je podle mého aktuální, jsme schopni se měřit i se specialisty v jednotlivých disciplínách.
Loni jste byl ještě 3. na světovém šampionátu i ve finále Světového poháru, stal se armádním mistrem světa. Titul mistra Evropy už máte. Jak hledáte motivaci?
Na podzim jsem se o ni bál. Jenže rozjel se trénink, turnaje v šermu. A najednou to zmizelo, zase jsem byl závodník, který chce vyhrávat. Pro tenhle pocit to děláš a můžeš se vracet. Nikdy se nenasytíš. Dokud cítíš, že to jde, chceš ho pořád a pořád.
Je vám 32. Můžete se ještě zlepšovat fyzicky? Nebo už těžíte jen ze zkušenosti, vyzrálosti?
Olympijská medaile mě zklidnila. Projevilo se to ve střelbě, kde jsem měl letos nejlepší výsledky. Dříve jsem se víc spoléhal na plavání a běh. Teď převažuje zkušenost a technika. Ale natrénováno musíš mít pořád. Na mistrovství světa ve Varšavě jsem udělal na koni chyby, plynoucí z malé vyježděnosti.
Sezonu jste si protrpěl se zraněními. Byl to následek loňského přetažení?
Nějak se mi to načetlo za všechny roky dohromady. Měl jsem víc potíží, ale rok a půl okolo olympiády byl dobrej. A pak to povolilo. Viróza, potom achillovka. Měl jsem deset dní nohu v sádře, ale před mistrovstvím světa se znovu ozvala. Pro jistotu jsem si bral s sebou lokální anestetikum. Ale pomohl mi na ni až tejp. Michala Sedleckého chytla záda, Martin Dvořák si zranil nárt a já byl najednou nejzdravější... A ve štafetě jsme to dotáhli k bronzu.
Jak dlouho ještě vydržíte? Až do Pekingu 2008?
Příští rok jsem chtěl končit, teď to nechávám otevřené. Motivace dobrého pocitu a naplnění tam pořád je. Dřív jsem se upínal jen k olympiádě. Ale teď vnímám, že se blíží konec. A já individuální sportovec, spíš introvert, beru odpovědnost za jiné Rodina se přihlásila o slovo. Je to nové, učím se.
|
Desatero, co mu úspěch dal a vzal Peníze Jsem na tom líp. Toků přibylo. Setkání Měl jsem dost příležitostí, ale plno jsem jich nevyužil. Velké bankety nejsou moje hobby. Znám teď líp víc lidí z jiných sportů i ostatních oborů. Zážitky Byl jsem u porodu syna. Ve dvě jsem odvezl manželku, v šest byl na sále a v 11 stříhal pupeční šňůru. Když se předtím narodila dcera, byl jsem na tréninku. Partner Mám stále Petru, na svatbu jsme však nějak zapomněli. Okolí včetně rodičů si zvyklo a my to neřešíme. Možná, až budou děti větší, aby si ji taky užily. Čas Ubylo ho. Víc ho věnuju rodině. Ale víc už ve svém věku trénovat nemůžu, jen efektivněji. Soukromí Mám rád pevnější osobní vztahy, ti lidé okolo se nemění. U nás na vsi jsme odřízlí, v klidu. Závist Kdyby mi poškrábali auto, ani bych to nepoznal, mám ho jako užitkovou věc. Občas něco zaslechnu, ale spíš to souvisí s mou povahou než s medailí. Popularita Když u pumpy platím kartou, pumpař vidí jméno a pogratuluje mi, je to příjemný. Občas mě někdo pozná na ulici. My se známe? ptám se vždycky. Sebevědomí Víc si věřím, že dotáhnu věci tam, kam je potřeba. Ale jedním výsledkem přece nejsem někým jiným. |
