Rodák z Frenštátu pod Radhoštěm si stejně jako titulu světového šampiona cení třetího místa na Turné čtyř můstků z roku 1988.
K tomu přidal bronz v závodě družstev na olympijských hrách v Albertville 1992, když si osvojil tehdejší novinku - V styl. S bronzovými parťáky Tomášem Goderem, Františkem Ježem a Jaroslavem Sakalou se sešel po 20 letech loni v září na Memoriálu Jiřího Rašky.
Se závoděním končil ve 33 letech. "Pak jsem to v pětatřiceti zkusil ještě jako veterán," podotkl. "Třikrát jsem skočil, třikrát jsem spadl a řekl si dost!"
Tak definitivně ukončil svou kariéru. Dnes by si už skočit netroufl. "Skákat na lyžích bez tréninku nejde." Už ani jeho syn, který se rovněž dostal do reprezentace, neskáče. "A zatím se v rodině žádný náš další nástupce nerýsuje," uvedl Jiří Parma.
Zůstal členem frenštátského lyžařského klubu. "Nejsem tam ale nijak aktivní," přiznal.
Ostatně z Frenštátu se odstěhoval. Společně s přítelkyní se stará o provoz Hotelu Park v Ostružné v Jeseníkách. "Dělám tu všechno, od číšníka po topiče," řekl bývalý reprezentant.
Skoky sleduje coby rozhodčí a mezinárodní delegát. "Náš sport se hodně změnil. Tak jak byl velký rozdíl během dvaceti let mezi Jirkou Raškou a mnou, tak to samé je nyní mezi mnou a současnými skokany." Nejvíc je to podle něho znát v technice. "Tomu napomáhá i jiná stavba lyží, kombinéz, každý rok se něco mění."
