"Lepší ten stý zápas být nemohl," usmíval se Jakůbek v rozhovoru s novináři. "I když podle výsledku 9:3 by se řeklo, že to bylo v suchém triku. Ale tak to nebylo. Je to něco úžasného, před kluky klobouk dolů."
Devětadvacetiletý bek přiznal, že po zápase byl hodně naměkko. "Slzy tam byly a možná ještě budou," nestyděl se za své emoce.
Že by ve svém jubilejním mači prohrál, si nepřipouštěl. "Stát se to samozřejmě mohlo, ale já věřil v medaili."
Češi podle beka Grasshopperu Curych nebyli v boji o třetí místo favority. A z toho mohli těžit. "Věděli jsme, že to může být o gól pro nás i pro něj. Ale museli jsme hrát pečlivou obranu jako s Finskem a trpělivěji útočit. Měli jsme spoustu šancí a konečně nám to tam i padalo."
Velkou roli hrála i motivace zlomit prokletí čtvrtých míst. "Medaile byla hlavním cílem, někteří kluci o ni hráli poprvé. Trochu jsme byli zdecimovaní. Radek Sikora nemohl hrát vůbec, půlka z nás hrála s obstřiky a tejpy. Navíc se Švýcary panuje velká rivalita."
Jakůbek hraje v reprezentaci od roku 2001, kdy ve Zlíně debutoval prti Rakousku (6:2).
Tohle byl ale zápas, který si bude pamatovat navždy. "Já si teď sednu a budu si promítat celé mistrovství, možná i celou tu stovku. Dám si něco na párty a pak budu samozřejmě slavit doma s rodinou, přítelkyní a kamarády. Ale to se nedá plánovat, i když to bude spontánní," uzavřel s úsměvem.
