Byla tma, bouře, ručička palivoměru dávno klesla na nulu a on netušil, jestli už pro něj závod skončil, nebo jestli má ještě nějakou naději a kolik hodin nebo možná dní stráví tím, aby zachránil vůz.
Díky vybavení nešlo vyloženě o život, ale i tak musíl být obrovsky opatrný, aby neudělal chybu, která může skončit zraněním jeho, navigátora či jiného účastníka, který je pod dunou, kam není vidít.
Posádka závodního vozu č. 481 Jiří Janeček a Viktor Chytka strávila už dvě noci v nehostinné pustině.
Jak se asi cítili? Jaké to asi je? Diváci náhle zmizí, nahradí je otrlá zvěř, sem tam potkají jinou posádku. Jsou osamělí s spoléhat se mohu jen sami na sebe. Ve voze mají pro případ "ztroskotání" povinnou zásobu vody a potravin, na dva dny. Světlice, kompasy, izotermické fólie, signální lampu – vše potřebné pro přežití v pustině.
Přáním každého účastníka Rally Dakar je, aby tyto věci nemusel nikdy využít. Když zůstanete uvězněni s nepojízdným vozem na trase speciálu, zmocní se vás pocit zoufalství. Musíte se rozhodnout, zavolat organizátora a odstoupit ze závodu, nebo se pokusit závadu odstranit a pokračovat v závodě.
Co se přihodilo, že jste museli strávit už dvě noci v poušti?
V páté etapě závodu jsme najeli do poslední části a zůstali jsme v dunovém poli několik kilometrů před cílem. Když se setmělo, vypadala situace bezvýchodně, podařilo se nám však z dun vyjet, ale došlo nám palivo. Museli jsme počkat, až nám někdo dá pár litrů nafty, a pak jsme mohli pokračovat do cíle, kam jsme přijeli až za svítání. Podruhé se nám rozbil vůz. Bylo to ve velmi nedostupném terénu, mezi hustou vegetací. Museli jsme počkat do druhého dne, až bylo světlo, abychom mohli vyměnit spálenou spojku.
Která ze situací byla pro vás náročnější?
Poprvé jsem si myslel, že jsme si sáhli na dno svých sil. Aby nás někdo viděl, stříleli jsme světlice, jenže jsem to ještě nikdy nedělal, tak jsme o dvě přišli, ale ta třetí se podařila vystřelit.
Byla docela velká zima a neměli jsme nic teplého na oblečení. Školácké chyby, věci, které se člověk musí naučit až praxí, a zkušenostmi. Hodně mě mrzelo, že to, co jsme si vytrpěli, bylo zbytečné, protože pořadatelé ten den závod odklonili již z kontrolního bodu dvě. Nezajistili však, aby se informace dostala ke všem posádkám včas, tak tam uvízlo asi padesát vozů. Ti pomalejší, dojeli do cíle bez problémů po silnici.
Podruhé to nebylo tak složité?
Naopak. Podruhé byla situace daleko bezvýchodnější. Věděli jsme, že musíme vůz sami opravit, nebo odstoupit ze závodu. Já jsem spojku nikdy neměnil a kolega Chytka asi jednou, ale na jiném typu vozu. Nahrával nám den volna, takže jsem se vyspali na střeše, protože kolem běhala různá zvěř, pásovci, psi, hadi..
Druhý den jsme opravu zvládli. Místo dne volna, který jsem si chtěli užít a pořádně si odpočinout, jsme pracovali na rozpáleném slunci a do Valparaisa jsme dorazili dvě hodiny před startem do další etapy. Pro mě rozhodně náročnější jak psychicky tak fyzicky byla tato, druhá situace.
Už několik dní jste se pořádně nevyspal, nejste unaven?
Jsem, to nepopírám, ale stále mě žene kupředu vidina cíle, i když je ještě hodně daleko. Unavený začíná být i automobil, protože jsme den volna strávili na trase, nemohli ho mechanici pořádně překontrolovat a udělat plánovanou údržbu. Jinak fyzicky mě nic nebolí – na sezení jsem zvyklý z poslanecké sněmovny a kanceláře /smích/.
Jak se vám líbí zdejší krajina a ohlasy diváků?
Diváci jsou skvělí, ještě jsem nikdy nic podobného nezažil. Krajina je také úžasná, je to úplně něco jiného. Už jsme projížděli přes nekonečné pláně, písečné duny i hory. S tím mám trošku problémy, protože trpím závratěmi a některé sjezdy horských pasů po klikatých pistách mi vůbec nedělají dobře.
Rozhodně nejtěžší pro nás asi budou dunová pole, ty největší teprve přijdou. Zjistil jsem, že tento závod vůbec není o tom, jestli člověk drží plyn u podlahy, ale o dokonalé souhře posádky, navigaci a přemýšlení. Převrácených aut a nehod jsme viděli více než dost.
Jak jste spokojen s dosavadními výsledky? V celkovém pořadí zatím figurujete na 53. pozici, ale v kategorii „first time challenge“ neboli nováčci na Dakaru jste třetí celkem ze třiceti posádek.
Jsem potěšen. Jen aby se nám tento výsledek podařilo udržet až na cílovou rampu. Protože ta je pro nás stále prioritou, případný dobrý výsledek budeme brát jako velkou třešničku na dortu.
